8.4.2014 (+6, polojasno, zataženo, deštivo, +7 )
Cíl (učedníkům) neznámý
Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. Mt 8,23
Máte ve svém životě nějaká přání a cíle? Co je pro vás lepší: když víte, co vás čeká, nebo když se životem jen tak bezcílně protloukáte? Já osobně mám raději určitý plán a výhled.
Nevím, jaké plány měli Ježíšovi učedníci. Jednoho dne Ježíš „vstoupil na loď a učedníci ho následovali“ (Mt 8,23). Odplouvají a nevědí kam.
Většina z nich byli rybáři. Proto byli na cestování lodí zvyklí. Při rybolovu ale věděli, kam plují a co tam budou dělat. Teď to nevědí. Přesto vstupují spolu s Ježíšem na loď a vydávají se na cestu.
Když se mluví o cestě do neznáma, vždy se mi vybaví Abraham. Po smrti otce ho Bůh zve na cestu. Chce mu ukázat zemi, kterou jednou dá jeho potomkům. Abraham poslechne a vydá se do neznáma. Je mu sedmdesát pět let.
O šedesát let později Abrahamovi umírá žena a on nemá ani kousek země, který by mu patřil. Musí koupit část pole, aby mohl pohřbít milovanou Sáru, která ho celou dobu věrně doprovázela. Nic nenasvědčuje tomu, že jednou bude vše kolem patřit jeho potomkům. Abraham tomu ale věří a putuje dál…
Když učedníci nastupovali s Ježíšem na loď, neměli nejmenší potuchy, kam vlastně plují. Možná čekali, že opět skončí na místě, kde budou s Ježíšem odpočívat, aby měli dost sil na další práci.
Obdivuji knižní evangelisty, kteří každý den vycházejí mezi lidi, aby jim nabízeli zdravotní a křesťanskou literaturu. Kdyby prodávali žádanější zboží, museli by být při stejném pracovním nasazení mnohem bohatší. Oni ale zůstávají u svých knih. Každé ráno se modlí a prosí Boha, aby je vedl a dal jim sílu vydržet, když se budou opět tak často setkávat s odmítnutím.
Kamarád mi vyprávěl, jak jednou za čtyři dny neprodal ani jednu knihu. Měl chuť toho nechat. Začal věřit, že se na tu práci nehodí. Pak se ale rozhodl, že to ještě jednou zkusí. Naposledy. Půl dne se zdálo, že to bude stejné jako předchozí dny. Odpoledne zazvonil u jedněch dveří. Otevřela starší paní. Představil jí všechny knihy a ona řekla: „Děkuji vám za nabídku, ale žádnou knihu si nekoupím. Pokud máte čas, zajděte za mou dcerou na obecní úřad. Ona má o takové věci zájem…“
Když klepal na kancelář obecního úřadu, měl smíšené pocity. Byl však příjemně překvapen. Prodal všechny knihy, které měl s sebou. Pan farář, ke kterému ho tato paní poslala, ho prosil, aby do vesnice přijel příští týden. Slíbil, že v neděli ho v kostele doporučí všem farníkům…
Pane, děkuji Ti za příklad učedníků, kteří s Tebou vstoupili na loď, i když neznali cíl noční cesty. Děkuji i za knižní evangelisty. Denně jsou ochotni riskovat odmítnutí s vírou, že je nakonec přivedeš k lidem, kteří díky knize najdou cestu do Tvého království. Veď dnes, prosím, i mne.
Vlastimil Fürst 8. Duben 2014 Zamyšlení