14.5.2014 (02, chladný vítr, sem tam mrholení, mračna a tak, +3)
Spolehni se na Boží pomoc
Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasku; neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť `hoden je dělník své mzdy´. Mt 10,9.10
Představte si, že ráno přijdete do práce a vedoucí vám oznámí, že za pět minut odlétáte na měsíční služební cestu do Austrálie. Požádali byste o možnost stavit se doma pro nejnutnější výbavu na cestu, ale šéf přikáže, že si s sebou nemáte brát nic. Ani peníze, kreditku, náhradní oblečení, a dokonce ani spodní prádlo. O vše se postará majitel vaší prosperující firmy. Jak byste na to reagovali?
A teď si představte stejnou situaci. Jen víte, že vám vaše firma dluží mzdu za poslední tři měsíce, podnik je plný úředníků z finančního úřadu, protože právě probíhá hloubková kontrola hospodaření, a navíc se povídá, že podnik jde ke dnu. A za této situace vás váš šéf posílá na služební cestu do Austrálie s tím, že si s sebou nemáte brát nic, protože podnik se o vše postará. Usedli byste v klidu do letadla?
Ježíš posílá své učedníky na služební cestu po okolní krajině. Dává jim příkaz: „Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasku; neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť ‚hoden je dělník své mzdy’„ (Mt 10,9.10).
Jsem pastor, a tak se má rodina čas od času stěhuje na nové místo. V takové situaci se snažíme vždy dopředu získat informace o bytě, ve kterém budeme bydlet. Dokud byli naši kluci malí, zajímalo nás, jakou úroveň mají školy v tom městě. Manželka hledá práci, děti kamarády a já přemýšlím o sborech, které budu mít na starosti. Nebývá to snadné období.
Pokud bych vzal náš dnešní text doslova, pak bych se o nic z toho starat neměl. Vždyť Bůh se postará. Bohu přece mohu věřit. On je vládcem vesmíru, proto pro něj nebude problém zajistit vše, co budeme s rodinou k životu potřebovat. Nebo snad ne?
Z vlastní zkušenosti vím, jaké myšlenky člověka v tomto období napadají. Není snadné se spolehnout jen na Boha, když se mohu o mnohé postarat sám. Obdivuji učedníky, že Ježíše poslechli a vydali se na svou první služební cestu. Nevědí, kde budou spát ani co budou jíst. Mají se spolehnout na ochotu a štědrost dobrých lidí, které na cestě potkají.
Abych mohl mít stejnou důvěru jako Ježíšovi učedníci, musím mít jistotu Božího povolání. Pokud vím, že jednám podle Boží vůle, pak nemusím mít strach. Pokud si tím ale nejsem jist, jsou mé obavy namístě.
Půl roku před maturitou mě můj kazatel vyzval, abych se přihlásil na seminář pro laické pracovníky v naší církvi. Když jsem se bránil tím, že mám před maturitou, mluvil o tom, že Bůh mi pomůže a já zvládnu obojí. Uvěřil jsem, že je to Boží vůle, a jeho výzvu jsem přijal. Dopadlo to přesně podle slov mého kazatele. Zvládl jsem obojí.
Pane, vím, že se na Tebe mohu spolehnout vždy, když poslouchám Tvé příkazy. Pomáhej mi i dnes naslouchat Tvému hlasu. Uč mne důvěře.
VLASTIMIL FÜRST 14. KVĚTEN 2014 ZAMYŠLENÍ