15.4.2014 (-2, deštivo, přes den sněžení, pak lijáky, -2) Nina po operaci žaludku, 1/3 už nemá…
Síla přátelství
Ježíš vstoupil na loď a přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města. A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Mt 9,1-2
„Ježíš vstoupil na loď a přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města. A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: ‚Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy’„ (Mt 9,1.2).
Matouš je v tomto případě ve svém vyprávění velmi stručný. Nahlédněme proto ještě do Markova evangelia: „Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim. Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel“ (Mk 2,2-4).
Tento příběh mám rád. Je o velkém přátelství. Ochrnutý se dostává k Ježíši jen díky přátelům, kteří museli prokázat velkou houževnatost. Marek a Lukáš při vyprávění tohoto příběhu hovoří o tom, že nemocný byl spuštěn k Ježíši přes střechu.
Umíte si to představit? Kolem Ježíše je taková tlačenice, že se k němu není možné dostat. Protlačit se k němu s nosítky je nemyslitelné. Muži, kteří k Ježíši nesou svého nemocného kamaráda, to ale nevzdají. Přemýšlejí, jak dostat ochrnutého přítele k tomuto zázračnému léčiteli. Nakonec vylezou na střechu a udělají díru do stropu.
Představte si, že byste se ocitli v podobné situaci. Protože se nemůžete dostat do nemocnice, lezete na střechu, bouráte do ní díru a pak se spouštíte dolů. Napadlo by vás to? Mě ne. Takovou myšlenku bych hned zamítl, protože přece nemohu ničit cizí majetek. Nakonec by mě za to ještě zavřeli…
Přátelé ochrnutého svým jednáním ukázali, že věří v Boha, který je ochoten riskovat kvůli někomu, kdo už si sám nepomůže. Něco podobného pro nás udělal i Ježíš. Pavel o tom v dopise Filipským napsal: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži“ (Fp 2,6-8).
Přátelé muže na nosítkách se nenechali odradit. I je určitě napadlo, že majitel domu nemusí s jejich řešením souhlasit. Jejich přátelství však bylo silnější než strach z následků jejich snahy o záchranu kamaráda.
Chtěli byste mít takové přátele? Chtěli byste mít kamarády, kteří by kvůli vám byli ochotni riskovat i soud? Já ano. Jenže ten příběh můžeme obrátit i opačně. Jsem já takovým přítelem? Byl bych ochoten riskovat trestní stíhání kvůli mým přátelům? Tak v tom už si tak jistý nejsem.
Pane Ježíši, děkuji, že jsi byl kvůli mně ochoten položit svůj život, abys mne zachránil. Pomoz mi, prosím, abych dokázal být přítelem lidem, kteří si už sami nemohou pomoci. Dej mi k tomu svou sílu i lásku.
VLASTIMIL FÜRST 15. DUBEN 2014 ZAMYŠLENÍ