21.4.2014 (+5, pod mrakem, deštivo, +6) Jirka 54. narozeniny
Pohoršující stolování
Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“ Mt 9,11
Lidové přísloví říká: „Vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá!“ Myslím, že podle tohoto hesla posuzovali farizeové Pána Ježíše poté, co ho viděli, jak stoluje v Matoušově domě s dalšími celníky a podobnou sebrankou: „Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: ‚Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?’„ (Mt 9,11).
Farizeové by s celníky nikdy společně nestolovali. Alespoň ne veřejně. Možná, pokud by to pro ně bylo výhodné, by se sešli k utajenému setkání.
Proč se farizeové tak pohoršovali? Tito lidé usilovali o čistotu duchovního života. Proto se vyhýbali všemu, co by je mohlo znesvětit. Mojžíš zaznamenal zákony, které se týkaly nečistoty a všeho, co mohlo být její příčinou. Napsal například: „…když se někdo dotkne čehokoli nečistého…, i když mu to nebylo známo, je nečistý a provinil se“ (Lv 5,2).
Farizeové si dávali velký pozor, aby nepřišli do styku s něčím, co by je mohlo připravit o jejich čistotu. Nebylo to snadné. Mezi zdroje nečistoty patřila divoká zvířata i pes, žena v šestinedělí nebo v době menstruace. Příčinou znečištění bylo dále třeba to, když jste se dotkli mrtvého člověka.
To možná vysvětluje, proč v podobenství o milosrdném Samařanu zraněného muže zdaleka obešli kněz i levita. Co kdyby ten poutník byl už mrtvý? Byli by nečistí a nemohli by vykonat svou službu v chrámu.
Navíc přece existují určitá společenská pravidla, která jasně stanoví, s kým je dobré se stýkat a komu je lépe se vyhnout. I tehdy byla společnost rozdělena do různých tříd. Kastovnictví měli Židé hluboko pod kůží. Proto se Samařanka u studny divila, že se s ní Ježíš pustil do rozhovoru. To by normální Žid nikdy neudělal.
Farizeové se velmi pečlivě starali o svou čistotu. Děsili se situací, kdy museli jednat s pohany, které také považovali za nečisté, nebo s celníky, kteří byli pro ně kolaboranty. Ve svém životě lidi dělili do dvou kategorií: V první byli ti, se kterými mohli jednat beze strachu, že se od nich nakazí nebo znečistí. Do této kategorie ale v podstatě patřili jen další farizeové a sem tam ještě nějaký kněz nebo levita. V žádném případě celníci, nevěstky a další podobní hříšníci. Těch se farizeové přímo štítili a snažili se jim vyhýbat.
Jenže Ježíš jednoho z nich pozval do družiny svých učedníků a ještě se u něj zúčastnil hostiny s Matoušovými přáteli. Tím odradil mnoho farizeů, kteří si o něm mysleli, že by mohl být Mesiášem. Když viděli Ježíše u Matouše na hostině, tuto myšlenku zavrhli. Mesiáš by něco takového přece nikdy neudělal. Zapomněli na slova proroka Izajáše, který o Mesiáši napsal: „Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy“ (Iz 42,3).
Pane, těší mne, že jsi tato slova naplnil i při setkání s Matoušem a jeho přáteli. Jsem rád, že se nebojíš stolovat ani se mnou.
VLASTIMIL FÜRST 21. DUBEN 2014 ZAMYŠLENÍ