21.5.2014 (+6, +12, slunečno)
Bůh nemá krátkou paměť
Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců. Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi. Mt 10,29-33
Možná si ještě vzpomenete, jak Vlasta Burian v jednom svém filmu říká: „Daj-li medaili nebo nedaj-li…“ Je to příběh o tom, jak velkou hořkost a bolest můžeme způsobit, když na někoho zapomeneme.
Nehrozí nebezpečí, že na nás Ježíš zapomene, až bude jednou povolávat z hrobů občany svého nebeského království? Co když dopadneme jako hrdina vzpomínaného filmu, na kterého na konci řady nezbyla medaile?
„Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců. Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi“ (Mt 10,29-33).
Žijeme mezi lidmi, kteří čas od času trpí ztrátou paměti. Společnost časem zapomíná na své hrdiny. Nejeden olympijský vítěz zemřel v bídě, protože lidé oslavovali své nové, současné hrdiny. Lidové přísloví „světská sláva – polní tráva“ vystihuje krutou pravdu.
Bůh na své hrdiny nezapomíná. Přizná se ke každému, kdo se na tomto světě přizná k němu, což není vždy snadné. Mnoho lidí dnes nemůže kvůli své víře sehnat práci. Když požádají o možnost mít v sobotu volno, zaměstnavatel raději přijme někoho jiného.
Před pěti lety několik mladých adventistů na severní Moravě nemohlo dělat zkoušky na Ostravskou univerzitu, protože byly vyhlášeny na sobotu. Obdivoval jsem jejich odvahu odmítnout kompromis. V zemích s islámským právem je to ještě horší. Tam se za přiznání k Ježíši většinou platí životem.
Ježíše nezajímá náš původ ani naše funkce ve společnosti nebo v církvi. O naší budoucnosti rozhoduje jen náš vztah k Bohu. Nepomohou nám rodiče ani přátelé a známí. Pavel napsal: „Neboť není přijímání osob u Boha“ (Ř 2,11). Bůh netrpí stařeckou demencí. Nezapomene na mne. „Bůh není nespravedlivý, a proto nezapomene, jak jste se činem své lásky k němu přiznali, když jste sloužili a ještě sloužíte bratřím“ (Žd 6,10). Bohu se nikdo nevytratí z paměti. Pokud mu důvěřuji v mém každodenním životě, mohu mu důvěřovat i v otázce věčného života.
Pane, děkuji za Tvé ujištění, že na mne nezapomeneš, až budeš přijímat občany svého nebeského království. Už se těším, až jednou z Tvých úst zazní mé jméno a já začnu život, který nikdy neskončí.
VLASTIMIL FÜRST 21. KVĚTEN 2014 ZAMYŠLENÍ