24.5.2014 (+14, po bouřce, zataženo, pak slunečno, -12)
Můj kříž
Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Mt 10,38
„Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden“ (Mt 10,38). Někteří křesťané věří, že ve „svém kříži“ musí hledat něco podobného, co prožil Ježíš na Golgotě, tedy mučednickou smrt.
Ježíš vedený na popraviště je už tak unavený, že není schopen nést svůj kříž:
„Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho kříž“ (Mt 27,32). Má Ježíš právo požadovat od nás něco, co sám nezvládl? To by přece neudělal. Proto bychom při přemýšlení o svém údělu měli opustit domněnku, že tím naším křížem musí být mučednická smrt.
Díval jsem se do slovníků a hledal různá vysvětlení a definice slova kříž. Nakonec jsem se vrátil k původnímu významu – kříž jsou dvě tyče, které se navzájem dotýkají a v místě dotyku jsou pevně spojeny. Tím vytvářejí jeden celek. Kříž může vzniknout jen prolnutím. Kříž může něco unést jen tehdy, když se pevně propojí dva kůly, které by klidně mohly existovat i každý zvlášť.
Ježíš si přeje, abychom nesli svůj kříž a šli za ním. Jenže co je tím křížem? Při hledání odpovědi mi pomohl příběh Saula, který si naplánoval, že vyhubí křesťanství. S požehnáním velerady se vydal do Damašku: „Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?’ Saul řekl: ‚Kdo jsi, Pane?’ On odpověděl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat.’ Muži, kteří ho doprovázeli, zůstali stát a nebyli schopni slova; slyšeli sice hlas, ale nespatřili nikoho. Saul vstal ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho vzít za ruce a dovést do Damašku“ (Sk 9,3-8).
Saul měl svůj plán, ale cestu mu zkřížil Bůh. Nedovolil mu, aby uskutečnil genocidu křesťanů. Nabídl mu něco lepšího. Vyvolil si ho za svého apoštola a Pavel jeho nabídku přijal. Vzal „svůj kříž“ a následoval Ježíše, kterému se ještě nedávno protivil. Opustil své plány a přijal ty, které mu nabídl jeho nový Pán.
I později mu Bůh občas zkřížil plány. Třeba když se spolu s Timoteem vydali na misijní cestu: „Když přišli až k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil“ (Sk 16,7).
Cesta, kterou se Pavel vydal za Ježíšem, nebyla snadná. Sám později napsal, že se při ní setkal s hladem, zimou, bičováním a dalšími útrapami. Přesto nás vybízí: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ (Fp 4,4). Když přijmeme svůj kříž, nemusíme se bát. Stejně jako Pavel přečkáme různé strasti i překážky a při tom všem nalezneme i dostatek důvodů k radosti.
Pane, děkuji za pozvání na Tvou cestu. Když se dívám zpět, vidím, že cesta, kterou mne vedeš, je lepší než ta, kterou bych si zvolil, kdybych Tě neznal. Prosím, veď mne dál až do Tvého království.
VLASTIMIL FÜRST 24. KVĚTEN 2014 ZAMYŠLENÍ