25.5.2014 (+10, mlha a zataženo, pak slunečno a horko, +10)
Ztráty a nálezy
Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden. Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Mt 10,37-39
Při čtení Bible nejednou narazíme na myšlenku, která nám připadá absurdní. Mnoho lidí Bibli odloží a už se k ní nikdy nevrátí. Přijmou názor, který mi vnucoval učitel občanské nauky: „Bible je snůška nesmyslů. Žádný vzdělaný člověk ji nemůže brát vážně…“
Toto nebezpečí hrozí, když si myslím, že budu v Bibli všemu rozumět už po jejím prvním přečtení. Neměl bych zapomínat na to, že jsou v ní místa, která přesahují mou moudrost. Proto se potřebuji naučit trpělivě čekat, až mi Bůh skrze svého Ducha osvětlí to, čemu zatím nerozumím.
Dnešní text patří k těm, které se na první pohled mohou zdát nesmyslné:
„Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej“ (Mt 10,39). Rozumíte tomu? Jak mohu ztratit život tím, že ho naleznu? A jak mohu nalézt život tím, že ho ztratím? To přece nedává smysl. To je, jako bych řekl, že když ztratím peněženku, tak ji naleznu, a když ji pak naleznu, tak ji vlastně ztratím…
V deváté třídě si mě třídní učitelka pozvala do kabinetu. Velmi vážně mi rozmlouvala mou víru. Říkala mi, že jestli se jí nevzdám, zahodím schopnosti, které mám. Ptala se mě, proč si kazím život. Když viděla, že její slova nepadají na úrodnou půdu, ukončila náš rozhovor slovy: „Vlastíku, Vlastíku, co z tebe jen bude?“ Bylo vidět, že ji můj postoj mrzí, protože mě měla ráda.
Život šel dál. Zdálo se, že měla pravdu. Nedostal jsem se na střední školu a šel jsem na učiliště… Setkali jsme se po třiceti letech na srazu naší třídy. Protože to byl první sraz, na který jsem mohl přijít, všichni se ptali, jak žiji, zda mám rodinu a co dělám. Pokud jste na takovém srazu už někdy byli, jistě to znáte. Pak si ke mně přisedla třídní učitelka. Byl jsem zvědavý, co mi poví. Chvíli jsme si povídali o tom, jak se máme, a ona pak řekla: „Vlastíku, dneska jsem ráda, že jsi mne tehdy neposlechl.“
Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ Dlouho mi v tomto textu unikalo to podstatné. Apoštol Jan napsal v knize Zjevení zajímavé svědectví na naše dnešní téma:
„Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem…“ (Zj 20,4).
Ježíš neříká: „Kdo ztratí život, nalezne jej“. Nalézt život můžeme podle Ježíše jen tehdy, když ho ztratíme pro něj. Jestliže se musím kvůli své víře něčeho vzdát, Bůh slibuje, že mi to bohatě vynahradí. I kdybych musel zemřít, On mne jednou vzkřísí k novému životu. K životu, který už nikdy neskončí.
Pane, děkuji, že s Tebou se nemusím bát ani ve chvíli, kdy mi kvůli víře hrozí smrt. Tvé zaslíbení dalo sílu mistru Janu Husovi i dalším, kteří věřili, že život najdou tehdy, když ho pro Tebe ztratí.
VLASTIMIL FÜRST 25. KVĚTEN 2014 ZAMYŠLENÍ