26.4.2014 (+5, polojasno po bouřce, +7 ) večerní procházka ukončená mrholením a nezamčeným domem
Otcova víra v Boží moc
Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: „Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!“ Mt 9,18
Zopakujme si důkazy, kterými chce Ježíš pomoci víře prostých lidí v zástupu i duchovních vůdců – zákoníků a farizeů. Tyto zázraky udělá během jednoho dne: uzdraví malomocného, Petrovu tchyni dotykem své ruky zbaví horečky, sluhu římského důstojníka vyléčí slovem na dálku, utiší bouři, dokáže svou moc nad démony a podá důkaz o svém právu odpouštět hříchy. Nakonec promění život kolaboranta Matouše…
Jaký je výsledek těchto činů? Zástupy uvěří v Ježíšovo poslání od Boha, avšak duchovní vůdcové i nadále odmítají uznat, že je tím dlouho očekávaným Mesiášem.
Za této situace přichází k Ježíši představený synagogy a veřejně vyzná, že věří v jeho božství:„Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: ‚Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!’„ (Mt 9,18).
Podle dobových informací se léčitelstvím v té době zabývalo mnoho lidí. Nebyl to jen Ježíš, kdo uměl vyléčit běžné nemoci. Proto se za ním lidé nebáli přijít. Zlom nastal ve chvíli, kdy Ježíš začal léčit nemoci, které ostatní léčitelé považovali za nevyléčitelné.
Teď přichází muž, který neprosí o vyléčení, ale o vzkříšení své dcery. Prosí Ježíše, aby jeho dceři vrátil život. Tím vyznává, že tento Mistr není člověk, ale Stvořitel, který má právo dát život. Jairus vyznává, že věří v Ježíšovo božství. Jeho představení to mohli považovat za rouhání, které se v té době trestalo ukamenováním.
Při čtení této prosby si vždy znovu a znovu kladu otázku: Kde vzal Jairus odvahu k víře, že Ježíš může jeho dceři vrátit život? Ježíš přece do té doby nikoho nevzkřísil. Tak jak to mohl Jairus vědět? Bylo to jen jeho milující otcovské srdce, které mu dalo sílu k tomuto zoufalému pokusu zachránit své dítě? Nebo v tom bylo něco víc?
Jairus, jako představený synagogy, musel dobře znát Písma Starého zákona. Znal příběh ze života Elíši, který vrátil k životu malého chlapce. Hoch byl mrtvý. Kdyby Elíša v síle Božího ducha nezasáhl, žena by přišla o svého syna. Možná právě toto starozákonní vyprávění dalo Jairovi odvahu přistoupit k Ježíši se svou zoufalou prosbou.
Tento muž nechodil s Ježíšem. Věnoval se své synagoze a službě, kterou přijal. Přesto i na dálku sledoval počínání toho zvláštního Mistra. Všechny zprávy porovnával s tím, co četl v židovských Písmech. Znal proroctví o Mesiáši a teď, když slyší, co všechno Ježíš vykonal, uvěřil, že Mesiáš konečně přišel. Když mu zemřela dcera, prosí Ježíše o pomoc.
Pane, závidím Jairovi jeho víru. Nechci ale zůstat jen u závisti. Prosím, uč mne stejně odvážné víře.
VLASTIMIL FÜRST 26. DUBEN 2014 ZAMYŠLENÍ