29.5.2014 (+7, deštivo celý den, +3)
Ježíš povzbuzuje pochybujícího Jana
Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ Mt 11,4-6
Jana Křtitele ve vězení přepadly pochybnosti o tom, zda je Ježíš skutečným Mesiášem. Ježíš mu posílá vzkaz: „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží“ (Mt 11,4-6).
Líbí se vám taková odpověď? Čekal Jan takovou odpověď? Nebyla v jeho modlitbě i prosba o pomoc a o vysvobození z vězení?
O tom Matouš nic nepíše. Ale z jeho vyprávění je patrné, že Jan neprotestuje. Neuráží se nad Ježíšem. Zřejmě znal slova proroka Izajáše: „Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy. Neochabne, nezlomí se…“
Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí: ‚Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě“ (Iz 42,1-7).
Tato slova si Jan připomíná, když mu jeho učedníci ve vězení vyprávějí o tom, jak Ježíš vrací slepým zrak a mrtvé probouzí k životu. To byla odpověď, kterou Jan potřeboval slyšet.
Když prožívám pochybnosti, nemusím se bát, že mne za to můj Pán odsoudí. Neodsoudil ani pochybujícího Jana. Bůh vždy odpovídá na mé modlitby; někdy ale způsobem, kterému mohu rozumět jen já. On totiž vnímá i záchvěvy mého srdce. On mi rozumí.
V Bibli je zachyceno mnoho příběhů lidí, kteří zápasili s pochybnostmi podobně jako Jan Křtitel. Někdy pochybovali o sobě a Božím pověření ke službě, jindy dokonce o Boží jsoucnosti. Bůh je proto vždy znovu a znovu ujišťuje o své lásce a jejich povolání.
Jedním z nich byl i prorok Jeremjáš. Hned na začátku své prorocké služby píše, jak Bůh reaguje na jeho pocit nedostatečnosti: „Nato jsem odpověděl: ‚Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec.’ Ale Hospodin mi řekl: ‚Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.’ Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst“ (Jr 1,6-9).
Pane, Ty jsi posiloval Jana Křtitele i Jeremjáše. Děkuji Ti, že se stejně chováš i ke mně vždy, když to potřebuji.
VLASTIMIL FÜRST 29. KVĚTEN 2014 ZAMYŠLENÍ