Zamyšlení na dnešní den 1.10.2012
Dal jsem odpověď těm, kdo se neptali. Iz 65,1
BŮH NEČEKANÉHO
Během dlouhých let jsem se naučil čekat na Boží vstoupení. Naučil jsem se chápat, že Hospodina nemůže absolutně nic zaskočit. Časem jsem tuhle myšlenku přijal nejen rozumově, což je jednodušší, ale i srdcem. My můžeme být šokovaní, vyděšení nebo zmatení, ale Bůh nikdy není vyveden z míry. Je totiž Bohem nečekaného.
Před několika lety jsem letěl do Seattlu, kde jsem měl hovořit na stanovém setkání. Ubytoval jsem se v nedalekém hotelu a půjčeným autem jsem každý den dojížděl na místo konání. Přátelé ze Seattlu se doslechli, že přijedu, a domluvili jsme se, že se po přednáškách sejdeme. Plánovali jsme společný piknik hned po posledním sobotním kázání. Chtěli jsme podniknout túru na horu Mount Ranier a na večeři být zpátky v Seattlu.
Když mi sekretářka zařizovala rezervaci, recepční si nebyla jistá, zda bude můj pokoj volný na celý pobyt. Ještě než jsem odjel na víkend, zastavil jsem se na recepci motelu, abych se ujistil, že je vše domluveno. Byl jsem ujištěn, že ano.
Poslední sobota mého pobytu byla parádní. Bohoslužba se mimořádně vydařila, hory byly majestátní a přátelé skvělí. Vrátil jsem se na pokoj unavený, ale šťastný. Dokonalý den.
Tedy, ne úplně dokonalý. Když jsem otevřel dveře, prožil jsem totální šok. Pokoj byl uklizený a mé věci nikde. Počítač, oblečení, pyžamo, toaletní potřeby – prostě všechno bylo fuč. Celý vyjevený jsem doběhl na recepci, kde mě místo omluvy čekalo naštvané: „Měl jste se vystěhovat během dopoledne. Na pokoj čeká další host!“
Moje reakce byla podobně rozčílená, ale recepční mi ukázala, že moje rezervace opravdu končila ten den ráno. A mé věci? V krabici od banánů.
Nakonec uvěřili, že si nevymýšlím, a společně jsme došli k tomu, že se jednalo o přehlédnutí z jejich strany. Snažili se ze všech sil najít mi jiný pokoj, ale všechny motely v okolí byly nacpané k prasknutí. V duchu jsem se smiřoval s nocí v odletové hale na letišti, když recepční napadlo, že za motelem stojí maringotka, ve které bych mohl přespat. Neměla světlo, ale měla postel.
Bůh nečekaného se znovu postaral.
—————————————————————————————————————————————
Bůh nečeká až se okolnosti změní
někdy pomůže ti v okamžení
a někdy až uplyne jeho čas
jeho ruku ale cítí každý z nás
jen každý na ten dotek jinak reaguje
někdo si myslí že se neslituje
nad ním a nad jeho hříchy
má ještě málo pokory a víc pýchy
a jiný zase pro samou pokoru
při dlouhém čekání upadá do vzdoru
a tak se k Bohu zády obrací
a ze vztahu se radost vytrácí
naštěstí Bůh zná ta srdce lidská
jeho cílem je všechna je získat
a všechna proměnit svou nekonečnou láskou
taky mi zůstává stát rozum nad otázkou
jak to že ten který nás do detailu zná
čeká dokud si člověk nepřizná
že čas od času skočí na lep pýše
a pak po přiznání nechává téct tiše
své slzy pokání ze svých očí
jen Bůh ví že ať jde o zločin
anebo o drobné přestoupení
jen vyznáním viny se věci mění
a jen on sám dává věcem jejich řád
proto mu důvěřuj – teď a napořád…