Dlouhá metafora o času
Čas jako blázen kolem kvačí,
on se snad ani nenasvačí
a běží pořád kamsi dál,
jen blázen by se za ním hnal.
Běží, ač vůbec nemá nohy
a možná ani k běhu vlohy
a kdoví, zda má vůbec hlavu,
no, stálo by to za úvahu.
Čas odděluje dílky času
pro žasnoucí i ty bez úžasu,
sype nám na hlavy vteřiny,
minuty střádá v hodiny.
Kdoví, zda ví, kam vůbec běží,
já uhádnu to asi stěží,
čas nedává mi žádnou šanci,
vše víří jako v divém tanci,
když střídá svoje hop a skok,
já nemohu s ním držet krok.
Cítím se jak na kolotoči,
tak se mi z toho hlava točí,
on někdy zdá se, jak by čekal,
já už už vidím v cíli metál,
když myslím, že ho držím v hrsti,
čas proteče mi mezi prsty.
Tak vidíte ho, je to on,
zkuste s ním běžet maratón,
čas uteče vám v mžiku oka,
jak voda z mraků do potoka.
Má on čas kouknout se na krásu,
nebo se raduje z trapasů,
které nám tak rád působí,
když střídá roční období
ne správně, ale napřeskáčku
a stále to bere na zatáčku
až příliš ostře klopenou,
já vidím jen prašnost zvířenou,
jak zvolna jenom dolů sedá,
kam běží – a co asi hledá?
A bez ohledu na počasí,
ať pěkně je nebo se nevyčasí,
čas neúnavně pádí dál.
Kdo zastaví ho ? Přece Král,
Pán všeho – i pátého rozměru,
to vymyká se průměru
myšlení v trojrozměrném světě,
kde všichni jsme jen na výletě.
To teprv budem kulit oči,
čas se jak křeček v kleci točí,
až Král mu jednou řekne „konec“
a skončí ten šílený tanec.
Jó, čas ten se nedá vrátit zpátky,
to je tak leda pro pohádky
a ten, kdo chce žít v realitě,
kde čas neschází na úbytě,
naučí se s ním hospodařit
a honička se mu začne dařit.
Šest dní ho nechá, ať si spěchá,
den sedmý mu však neponechá
bez náležité přípravy
a s hodinkami za zády
vyměří času sabat celý
od konce pátku po neděli
a mezi tím je čas v jiném čase,
v něm ani stopa po zápase.
Čas rychle svoje tretry zouvá
do lakýrek se vyobouvá,
už sedí v první lavici,
na kolenou ruce s čepicí
a v údivu hltá každé slovo,
ten den je to tu Beránkovo.
Pak, když už končí denní vláda,
čas rychle z svého místa vstává
a připravuje se ke startu,
sám odmávne si standartu
a odstartuje nový týden
se sobě vlastním ledoklidem
a zas mu vidíš jenom záda.
A přec ho chceš mít za kamaráda!
Tak začni času utíkat,
on na honěnou hraje rád.
A vyměň mu cíl místo startu,
ať čas netrhá bezva partu
a začněte střádat vteřiny
v minuty a celé hodiny
a nebojte se stát v úžasu,
vždyť už teď je konec zápasu,
a plňte si srdce vděčností,
vždyť čas je jen součást věčnosti.
(18.4.2010)