Dane, byl jsi vždycky moc fajn….
Před rokem k nám přišel nový kluk,
rád chodil bos a nedělal hluk,
zapadl jak kámen do vody mezi nás
v ten loňský červencový čas,
v práci pil po celý rok vodu
stáčenou do lahve z vodovodu,
o pauze vyběhl na kopec nad Koh-I-Noorem
porozhlédnout se po krajině kolem
a nadechnout se čerstvého vzduchu,
život má totiž sladěný ve zdravém duchu,
a to mu zjevně velmi svědčí,
v běhu na čas do práce ho těžko někdo předčí,
vždy velmi elegantně oblečen a hladce oholen,
skladníci mu hned první den přezdívku dali „Ken“,
protože rádi by byli jako on asi,
tys však nehleděl na postup v místním žebříčku krásy,
i s těmi, kteří se tě často snažili vytočit,
dokázal jsi s klidem gentlemana žít
na tomto malém pískovišti lisovny,
přejít s tebou na tykání jsme zvládly nakonec i my,
s nimiž jsi prožil celý rok v jedné místnosti,
poslouchal naše řeči, co tě ani nenazvedly ve zlosti,
pořád zády k nám a k monitoru čelem
stále zdál ses být v rozmaru skvělém,
dokud v tobě neuzrálo rozhodnutí jako víno,
nelze asi říct, že to je něčí konkrétní vinou,
prostě se sešlo více vlivů dohromady,
takže ses rozhodl, že s tím sekneš tady
a budeš si užívat života podle svého přání,
dnes jsi tu naposledy a nic už nezabrání,
aby pár slz nesteklo na důkaz, že je nám to líto,
bylo to s tebou moc fajn, Dane, ale užij si to,
co tě čeká, kdo ví, v následujícím čase,
sám dobře víš, že nikdy není po zápase,
a aby sis nemyslel, že mlýny naprázdno melou,
neprotestuj a užij si alespoň náš meloun,
sice tvůj život příliš nevylepší jako peníze,
ale určitě ho oceníš jako utišení na žízeň,
tak ti ho dáváme dnes i trochu symbolicky,
do žen a melounů není vidět nikdy a vždycky!!!!
© Hanka Ščigelová, 21.7.2016
