Zamyšlení na dnešní den 1.3.2013 (-5, pošmourno, -5 )
Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách. 1Te 1‚2
Jak se projevuje skutečnost, že jsme duchovní rodina
Musíme za vás, bratří, stále Bohu děkovat… 2Te 1, 3.4
Děkovat za někoho? Možná za ty nejbližší, snad za děti, vnuky. Ale ani to se dnes již mnohde nenosí. Dnes je doba, kdy téměř všechno je samozřejmost. Proč bych měl být za něco či za někoho vděčný, nebo dokonce děkovat? Neděkuji manželce za jídlo, protože přece proto jsem se oženil, neděkuji dětem za pomoc, protože je to přece samozřejmost, neděkuji starým lidem, protože oni to ani nečekají. Proč děkovat za lidi ve sborové, duchovní rodině? Proč děkovat za činovníky sboru? Proč děkovat za kohokoliv? Děkovat, modlit se za ně? Pokud mají nějaké problémy, jsou nemocní — prosím, potom za ně mohu prosit, modlit se, ale v „běžném provozu života“… Proč?
Pavel za ně děkoval. Dokonce řekl, že musí, že to tak cítí. To nebylo naplnění příkazu, to bylo vnitřní nutkání. On cítil vděčnost za svoje spolubratry a spolusestry. I když nebyli vzorní, Pavel usoudil, že má za co a za koho děkovat. Vždyť to byli jeho sourozenci v Pánu a tvořili společenství, které bylo darem od Pána.
I dnes je společenství sboru, té duchovní rodiny, darem od Pána. Nemusím být sám, mohu cítit oporu ve chvíli, kdy to nejvíc potřebuji, v kontaktu s ostatními si tříbím myšlenky, vím, že někam patřím, jsem součástí Boží rodiny a vím, že někomu na mně záleží. Prostě je to moje blízká rodina. Není to snad důvod k děkování? Není důvodem k děkování, že jsme-li v kterékoli zemi, můžeme vyhledat a přijít do Boží, církevní rodiny a oni nás přijmou jako bratra nebo sestru? Není důvod k děkování, že když přijde problém, máme se ke komu obrátit o pomoc? Není důvod k děkování, že někam patříme, že máme s kým studovat a sdílet se o myšlenky Bible? Neměli bychom být právě z tohoto důvodu více vděčni za naše spolubratry a sestry, za to, že je máme a že jsou nám blízko?
Je jisté, že ne s každým mám navázán ten nejpřátelštější vztah, dokonce s někým se „moc nemusím“. Ale zkusili jsme se za takového člověka modlit? Děkovat za něho, prosit za něho? Když se za takového člověka modlíme, potom k němu ve svém srdci nacházíme cestu. Někdy je „prohra se smířením lepší než výhra s nepřátelstvím“, říká jeden citát.
Děkujme za naše bratry a sestry. Máme za co děkovat. Společenství církve je darem od Boha pro každého z nás. Jan Dymáček
Někdy přichází chvíle, kdy lidé přestávají bojovat a vzájemně se ničit, nakonec se usmíří a mají se rádi takoví, jací jsou. To je nebeské království. Albert Camus
—————————————————————————————————————————————-
Děkuji za to že vůbec jsi
dnes se děkování moc nenosí
když vděčnost se ze srdce vytratí
někdy se tam už nevrátí
a žijeme bez zájmu o okolí
ztráta vděčnosti nebolí
a přece se něco stane
srdce mění se v kámen
bez každodenního vděku
odpovídá to věku
ve kterém se lidstvo nachází
cesta z nesnází do nesnází
kterou bez Boha kráčí
ne k smíchu ale k pláči
musí být každý nevděčník
nejde o vyřčení slova dík
jde o to co se do srdce píše
nevděčnost staví na zlobné pýše
na sobectví a nechuti
přiznat že není vyhnutí
jestliže máme se pohnout dál
přiznat si že já nejsem král
ale jen pouhý poddaný
a každý kdo je oddaný
Bohu a dobré věci
za ně chce děkovat přeci…