Děsivý Ježíš
(k Jitřence ze 6.3.2012)
Ježíš je tak milý a laskavý!
To o něm lidé vypráví
a doufají, že hříchy svoje
odstraní u lásky zdroje.
Ta láska ale přece trpěla,
když zloba rozpálená do běla
nechala ji tupit hrozně,
skoro se to nezdá možné,
že Bůh se nechal bičovat,
trním svou hlavu rozedrat
a krví svojí kropil zemi,
když vysmíván šel téměř všemi
a padal pod tíhou břemene,
mučený jak by byl z kamene,
on však byl člověk z kostí a masa
a bolest, která tak hrozně drásá
nebyla jenom tělesná,
hřích svoji mzdu moc dobře zná
a před smrtí těla trpí duch…
Teď místo tebe trpěl Bůh
a všechny rány v tělo vryté
a hřeby skrz ruce a nohy vbité
do kříže římské říše,
o tom nesnadno se píše
a ještě hůř se o tom přemýšlí,
to trpěl Bůh a jeho úmysly
s člověkem byly a jsou vždy čisté,
tak proč ty hříšníky sebejisté
neděsí tento příběh smrti na kříži,
děsivě, nikoli líbivě totiž vyhlíží
budoucnost každého z nás bez Ježíše…
Tak pokorně jdi a ulom hroty své pýše
a pros svého Boha o slitování –
dá ti je rád ze svých zmrzačených dlaní…