Zamyšlení na dnešní den 23.12.2012 (-6, sněží, -3) Jirka do Ch
Když si nás prohlížíte, můžete snadno přehlédnout naši slávu.Evangelium nosíme v neozdobených hliněných nádobách našich běžných životů. Je to proto, aby nikdo nezaměnil Boží jedinečnou moc s námi samotnými. 2K 4,7 (volný překlad)
POKLADY V HLINĚNÝCH NÁDOBÁCH
Křesťané jsou obyčejní lidé, kteří dělají neobyčejné věci. Vypadají normálně a normální i jsou, ale skrze ně pro svou slávu koná Bůh. Jeho milost se zmocní neozdobených hliněných nádob a učiní z nich místo, ve kterém přebývá jeho moc.
Setkali jste se někdy s Desmondem Dossem, hlavním hrdinou oceněného dokumentárního filmu Odpírač? Desmond byl adventistický nevoják, kterému byla pro jeho hrdinství v bitvě o Okinawu v druhé světové válce propůjčena kongresová Medaile cti. Doss byl hrdina, ale z tradičního pohledu světa tak ani nevypadal, ani nejednal. Obyčejný a pokorný člověk, který všemi svými činy vzdával slávu Bohu.
Podobně je to s církví. Z lidského pohledu je církev veskrze lidskou institucí. Jako taková má své silné i slabé stránky, je plná intrik a chyb. A je to tak. Církev je lidská, i když ne tak úplně. Církev je zároveň lidská i božská. Bůh se na světě projevuje skrze neozdobené hliněné nádoby.
„Již od počátku Bůh počítal s tím, že církev představí světu plnost jeho božství a moci. Členové církve, které Bůh povolal ze tmy do svého podivuhodného světla, mají zvěstovat jeho slávu. Církev je zdrojem bohatství Kristovy milosti a skrze ni i nebeské vlády a mocnosti (viz Ef 3,10) nakonec poznají úplný a dokonalý projev Boží lásky.“ (Poslové naděje a lásky, s. 9)
Každý, kdo vyznává Kristovo jméno, stojí před následující výzvou: „Kristus pověřil církev svatým úkolem. Každý její člen by měl být nástrojem, jehož prostřednictvím by Bůh mohl předávat světu poklady své milosti a nevyzpytatelné Kristovo bohatství. Ze všeho nejvíce touží Spasitel po pomocnících, kteří by představili světu jeho Ducha a povahu.“ (Poslové naděje a lásky, s. 345)
Dnes chce Bůh vzít do rukou můj obyčejný život a učinit s ním něco neobyčejného. Světu se to může zdát jako zbytečnost, ale nebesa budou jásat nad tou krásou.
Pane, vezmi hliněnou nádobu, kterou jsem, a oslav se skrze ni.
————————————————————————————————————————————-
Hliněná nádoba plná pokladů
svět nikdy nevyřeší tuto záhadu
jak může Bůh skrýt tolik svojí moci
do křehkého uzlíčku člověčí bezmoci
a svoji slávu rozdělit mezi lidi
to může jenom on který vidí
budoucnost naši ve vší nádheře
svá rozhodnutí nestaví na lidské nevěře
na našich selháních nebo zklamáních
nechá je rozpustit jak jarní sníh
v žáru slunce svojí lásky
on dokonce umazává vrásky
které čas do tváří našich ryje
a láskou často milosrdně skryje
naše různá selhání i pády
a nepočítá hořké zrady
kterých jsme se dopustili
lidský život trvá pouhou chvíli
na zemi kde smrtí vládne hřích
a hlas lásky už tolikrát v hrdlech ztich
když nastává čas rozloučení
jen jediným slovem se vše mění
když dojdeš až k posledním dveřím
bez klíče odemkneš je vyznáním „věřím“
a brána skutečného života otevře se
Boží dobrota se na tvou hlavu snese
hliněná nádoba naplní se pokladem
ne pro tvé sobectví ale lidem všem
z něj budeš rozdávat pro potěšení
Bůh skrze hliněné nádoby svět mění
bez ohledu na jazyk rasu barvu pleti
hliněné nádoby jsou jeho milované děti
a svůj poklad touží do všech skrýt
aby je mohl z moci hříchu zachránit…