Báseň na rozloučenou
(pocta Ernestkovi 19.7.1928 – 28.8.2014)
Lidský život je u Boha velkou vzácností
je zcela originální a vymyká se všednosti
člověk se narodí a dostává život jako dar
a k tomu ještě užitečných věcí pár
jako je talent a charakteristické vlastnosti
aby je rozvinul a staly se jeho předností
a velkoryse z nich pak rozdával
v dětství dělá rozhodnutí čím by se rád stal
aby pak v dospělosti za ně platil draze
život je o nesobecké lásce a o odvaze
rozdávat se i tam kde o to druzí nestojí
kdo opravdu miluje se totiž nebojí
že nepochopení ho bude zraňovat
život se tak začne vrstvit do záplat
které ukrývají bolestivá zklamání
žít se musí vzdor každému selhání
ke kterým během života dojít může
jen čestný zápas dělá z chlapce muže
a bouřemi projde přitom ba i mrazem
tak vznikne obraz ale co je za obrazem
kdo ví jaký člověk vlastně doopravdy je
kdy prohrává svůj boj a kdy ho vyhraje
jen Bůh všechno vidí a proto soudit může
a udělá to spravedlivě i pro tohoto muže
jehož život z těla vytratil se za časného jitra
dnes loučíme se tady a kdo ví co bude zítra…
(Pomezí 31.8.2014)