Zamyšlení na dnešní den 15.3.2013 (-10, hnusný silný vítr ze Sibiře, sněžení, -8)
Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. Mt 10‚7.8
O království Božím
Lidé mají různé představy o tom, co je to království Boží. Jednou z možností je chápat je jako množství či společenství lidí, kteří spolu přicházejí do styku. Hovoří spolu, spolu jednají, dostávají se do problémů i sporů a konfliktů — a ty nějakým způsobem řeší. O takovémto společenství lidí můžeme říci, že v něm panují určité vzájemné vztahy. Někdy řekneme o skupince lidí, např. v podniku, že je tam napjatá atmosféra. Jindy si někdo stěžuje, že ve skupině lidí, v níž pracuje, se nedá vydržet. A jsou skupiny lidí, kde se to navzájem hádá, uráží, pere, ba i zraňuje a zabíjí. V této souvislosti řekneme, že v takové skupině lidí je špatná atmosféra — a nemyslíme tím kvalitu ovzduší. A co dělá špatnou kvalitu ovzduší ve skupině lidí? Například to, že je tam vedoucí, který je pyšný a namyšlený, domnívá se, že je ředitel světa. Jedná z pozice moci a síly. Špatnou atmosféru ve skupině lidí mohou vytvářet i ti, kteří nestojí v čele, ale neustále pomlouvají, rýpají, svévolně kritizují, ponižují, ubližují druhým, píchají a dráždí — a z toho mají radost. Napjatou atmosféru vytváří i to, že se tam někdo projevuje sobecky, že jedná egoisticky — bez ohledu na druhé lidi. Vidí jen sama sebe a prosazuje své zájmy, někdy hlava nehlava. O takovémto společenství bychom těžko řekli, že to je království Boží. Království Boží je pravým opakem. Je tam, kde lidé poznali „jedovatost“ sobeckého jednání a dobrovolně se takovýchto forem jednání zřekli. Nebylo to snadné. Proč? Protože se každý z nás svého egoismu drží zuby nehty. Tak je nám drahé to, co je „naše“ a co nám dává nadvládu nad druhými — ať jsou to věci, které se za peníze koupit dají, nebo naše znalosti a dovednosti či naše společenské postavení či prestiž. Bible nazývá toto dobrovolné vzdávání se vlastní nadřazenosti a pýchy slovem pokoření. Pokořit se tak znamená uvědomit si, co je ve mně „jedovatého“ pro mezilidské vztahy, a dobrovolně se toho vzdávat. Vzdání se vlastních sebestředných zájmů a snah je však jen prvním krokem na cestě do Božího království. Jaro Křivohlavý
—————————————————————————————————————————————-
O království Božím lze mít různé představy
radovat se z něj nebo mít i obavy
budu tam anebo tam nebudu
nechceš ty věci nechat osudu
a proto chceš o něm vědět více
než dohoří a zhasne svíce
než život tvůj uzavře se jako kruh
a smrt ten nenáviděný a věrný druh
vezme si alespoň tvé tělo
v němž srdce se nestatečně chvělo
před zkušeností z neznáma