Čas otupí všechny hrany
Čas otupí nakonec všechny hrany
a zahojí i staré ukrývané rány
nakreslí vrásky kolem očí
na čele rýhy a dvě u obočí
rtům vezme jejich barvu jasnou
vlasům lesk a pleti záři krásnou
oči potáhne tence šedou mlhou
však nevezme chuť jít za tou duhou
až tam kde obzor dotýká se nebe
tak jako se mé ruce dotýkají tebe
s touhou nikoli nevědomou
jsi na kytaře mojí strunou
jsi píseň kterou v hrdle mám
už sto roků ji tam ukrývám
bojím se že není dokonalá
a přitom ji sama láska psala….
© Hanka Ščigelová
(Pomezí 18.11.2015)