Čekání….
Jak ovce čekající na pastýře,
zdánlivě pošetilí ve své víře,
možná ne vždy stoprocentně oddaní,
avšak zasaženi pravdou, která poraní
smrtelně pýchu v nás a odstraní ji pryč,
jen v trpělivém čekání je klíč
k řešení všech otazníků bytí,
cesty života jsou víc kamení než kvítí,
nevypadají vždy pouze přívětivě,
nejdou jenom rovně, zatáčí se křivě,
jednou strmě nahoru tě vedou stále,
zdá se ti, že jdeš už v průvodu krále,
že je hostina zaslíbená na dosah,
a náhle je tu konec nadějí a snah,
tvá cesta vede prudce do údolí,
trpíš a u srdce tě z toho bolí,
je to hořké jako zklamání,
tvé bláhovosti umíráček vyzvání,
učíš se pak vidět světlo jdoucí shůry,
pohled tím směrem zahání tvé chmury,
bez sebevědomí jsi zase jako dítě,
potřebuješ ruku, která pevně uchopí tě,
průvodce, který vyvede tě z pasti,
nedovolí, abys padl do propasti,
tvůj přítel nejlepší a dokonalý druh,
ten, který jediný ví – Otec, Syn a Duch….
© Hanka Ščigelová, 17.6.2016