Zamyšlení na dnešní den 9.9.2012
Posílám ti ho zpět, je mi drahý jako mé vlastní srdce. Fm 12
DOPIS MILOSTI
Nejkratší dochovaný Pavlův dopis patří zároveň i k těm nejkrásnějším. V Listu Filemonovi nacházíme milost v každém verši. Je to velmi osobní dopis. V průběhu dějin se mnoho lidí ptalo, proč byl zařazen mezi biblické knihy, když neobsahuje žádné teologické argumenty.
Je třeba říct, že tito lidé se mýlí. Tento krátký dopis má hluboký obsah, který je velmi citový. Dnes se jen zřídka setkáme s tím, že by na něj někdo kázal, což je velká škoda. Tento dopis totiž stojí za to, abychom se jím zabývali a odkrývali jeho poklady. Jsem přesvědčen, že se v něm skrývají klenoty, které mohou obohatit náš duchovní život.
Dopis začíná milostí a milostí také končí. „Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista“ (verš 3), stojí v úvodu. A v závěru čteme: „Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi“ (verš 25).
Pavlův dopis je ohraničený milostí. To je úžasné! I náš život by takový měl být. Měli bychom Boha prosit, abychom každý den začínali i končili milostí. Na jiných místech tohoto dopisu o milosti přímo nehovoří. Pouze názorně ukazuje, jak se milost projevuje a jaká je. V jiných listech, jako například v Listu Římanům nebo Galatským, rozvíjí teologii milosti, zatímco tady milostí žije. Pokud tedy chceme správně pochopit, co míní slovem milost, měli bychom si dopis Filemonovi důkladně prostudovat.
Na třech místech používá slovo, které je do češtiny obtížně přeložitelné, ale které nám odkrývá Pavlovy pocity. Nacházíme je ve verši 7: „Tvá láska mi přinesla velkou radost a povzbuzení, protože jsi potěšil srdce věřících“, ve verši 12: „Je mi drahý jako mé vlastní srdce“ a ve verši 20: „Potěš mé srdce v Kristu“.
Ve skutečnosti Pavel v těchto verších nehovoří o „srdci“, nýbrž o „vnitřnostech“ či „střevech“. Přesně tam totiž člověk prožívá nejhlubší city. A právě ty v nás probouzejí milost. Každý, kdo chce o milosti jen diskutovat, dohadovat se a přemýšlet, měl by si přečíst Pavlův dopis Filemonovi. Dokud nám milost nepronikne až do střev, nebudeme vědět, co to je.
—————————————————————————————————————————————-
Kdo je mi drahý jako vlastní srdce?
Rozbuší se mi pokaždé prudce
když na něj pouze pomyslím?
Vzpomínky letí hlavou jako dým
a v realitě jsou zkresleny
vzpomínám občas na scény
které mi nejsou příjemné
a na jiné jež jsou dojemné
a skládám střípky informací
z paměti se tak rychle ztrácí
detaily a zůstává jen rám
obraz z něj byl časem vykuchán
a do toho rámu mohu vlepit
tak maximálně jen ty střepy
tak skládám svou mozaiku života
i v tom je milost a dobrota
kterou mě obdařuje Otec nebeský
nechci mít obraz života nehezký
i On se se mou denně dívá
a jenom On ví kolik mi ještě zbývá
času na vložení zbývajících úlomků
život je matematika ze zlomků
celek je přístupný jenom Bohu
já s vděčností spolehnout se mohu
že konečný obraz bude krásný
barevně vyladěný a jasný
a nebudu se za něj stydět
až jednou i já budu vidět
celkový pohled na obsah v rámu
to láska mi pomáhá nést tíži trámů
mého každodenního kříže
někdo se může smát dětinské víře
já věřím že dokud ve mně žije
mou naději na setkání neubije
žádný výsměch ani lhostejnost
milost je dar a k setkávání most…