Evangelium
Když smrt nám bere naše nejbližší
Říkám si: „Už přijď, Pane Ježíši“
Však vím, že jednou se už rozední
A bude to den pozemského bytí poslední
Hned potom všichni spasení do radosti vstoupí
Spása není nic, co člověk za peníze koupí
Záchrana pro každého je zaplacena již
To pro mě zemřel Ježíš, když přibil ho na kříž
Můj hřích, mé, byť i nikdy nezjevené viny
Které On dobře znal, že za mnou jdou jak stíny
Ten obraz kříže a na něm tělo Božího Syna
Mě vede k pokání a vyznání, že má je vina
Za niž On, Beránek Nevinný, život dal
Nesl kříž místo mě, když dav se vysmíval
Abych já mohla žít teď i jednou nebi
Musely Jeho ruce a nohy přibít ke kříži hřeby
A určitě to byla bolest nad bolesti
Navíc mučila ho tíha tak strašné zodpovědnosti
Kterou ne jako Bůh, ale jako člověk nesl
A i když i On do jámy hrobu klesl
Podle zaslíbení třetího dne z hrobu vstal
Svým vzkříšením každému člověku možnost dal
Zamyslet se nad tou dobrou zprávou
A nebýt jen v peci spálenou trávou
Vždyť zaslíbení, které bylo dáno
„Kdo uvěří a pokřtí se, je spasen,“ ano
Tak prosté je to a přece někdy složité moc
Když člověk si má říci Bohu o pomoc
A všechno, co psáno jest, přijmout dětskou vírou
Do nebe, fakt, nedá se proklouznout tajně škvírou
A sebelepší dobré skutky nejsou platidlem
Vstupenka do nebe je nabízena zdarma všem
Je to až příliš prosté, že jen čistá víra
Každému dveře ke spáse otevírá
Člověk, žel, často nepříteli na lep sedá
A sám ve vlastním úsilí cestu do nebe hledá
Však běda, v den poslední se může stát
Že pozdě, příliš pozdě bude litovat….
(25.8.2010)