Zamyšlení na dnešní den 30.4.2013 (+3, polojasno, přes den oteplení, +11 )
Ale hřích bych nebyl poznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: „Nepožádáš!“ (Bible, List Římanům 7‚8)
Pavlovo poznání zákona
Pokud někdo zachovával dokonale zákon, byl to Pavel. Nadevšecko uctíval Boha, neklaněl se modlám ani nepoužíval Boží jméno nadarmo. Zachovával všechna pravidla o sobotě. Necizoložil, nekradl ani nesvědčil křivě. Sám o sobě řekl, že byl dobrý člověk. Potom však uviděl světlo. Poznal „jiný“ zákon. Najednou dostal hřích nový význam. Byl to spíše vnitřní postoj než fyzický skutek. Přestože farizeus Pavel nekradl, necizoložil ani jinak nepřestupoval zákon, selhal v hlubším významu zákona. Zákon se totiž týká i postojů. Přikázání „Nepožádáš“ zasáhlo Pavla jako blesk. Jeho iluze o dokonalosti se navždy rozplynula, když zahlédl skutečnou hloubku tohoto přikázání. Pavlova zkušenost by měla být i naší zkušeností. V hlubším pohledu na zákon se zjevuje nová dimenze hříchu.
Nedlouho poté, co jsem byl pokřtěný, jsem čekal v obchodě na svoji manželku a přitom jsem civěl na ženu, která stála poblíž. Měl jsem stejně neslušné myšlenky jako předtím, než jsem se stal křesťanem. Najednou mě to zasáhlo jako blesk z čistého nebe. Duch svatý promlouval jasně a důrazně k mému svědomí. „Tohle nemůžeš. Toužit po cizí ženě je špatné, tvoje myšlenky, které ti víří hlavou, jsou hříšné.“ Nebral jsem ta slova vážně. „Nevinně“ jsem si užíval. Duch svatý však moje myšlenky přerušil. Měl jsem chuť mu říct, aby mě na chvíli nechal být. Ve skutečnosti jsem stál na hranici mezi pokušením a hříchem. Zjistil jsem, že touha po hříchu se ztrácí, když se modlím. Na moji prosbu vyslovenou v modlitbě přichází Duch svatý. Nedává mi jen odpor k hříšným touhám, ale také oživuje v mé duši křesťanskou lásku k bližním, k sobě a k Bohu. Už nechci udělat nic, co by zranilo a ničilo lidi a vztahy.
George R. Knight
—————————————————————————————————————
Hřích dělá z lidí bezcitné vrahy
zabíjíme mezilidské vztahy
vynášíme rychlé soudy
někdy spoléháme na cizí proudy
myslíme že proplujeme snáz
a jindy naděje hasne v nás
tehdy topíme se ve vlastním žalu
kdysi čistý pramen mizí v kalu
a nás se zmocní divné pocity
znám to já a znáš to i ty
možná za to mohou žádosti
vejdou očima a v nitru se uhostí
rozpínají se svými kořeny
u muže stejně jako u ženy
a když to víš tak sekyru vem
a zatni rovnou přímo na kořen
je důležité poznat čisté i hříšné touhy
někdy na to postačí okamžik pouhý
a spojí se počátek s cílem
a někdy hledáme a nakonec ho minem…