Jak se svléká sníh
S žuchnutím odhodí své těžké čepice střechy,
všude je slyšet ty jejich úlevné vzdechy.
A brzy už také hadi zvaní silnice
mají sněhových punčoch nasvlékáno nejvíce.
Pak začne rychlé sněhové tání,
co naplní břichatých rybníků džbány
a vyduje hladiny potoků a řek,
kdo by to řek´,
co vody se vejde do sněhu!
Je lépe být raději ve střehu,
když zima nakvap vyprazdňuje své spíže
a jde jí to spíš rychle nežli tíže.
Postupně krajina odhalí bříško i záda,
v teplých paprscích slunce se protáhne ráda,
jen hory a lesy si sněhovou peřinku
přitáhnou těsně k bradě ještě na krátkou chvilinku.
Probudit je ze snů hned, to půjde asi stěží,
chtějí spát co nejdéle, aby do léta vydržely svěží.
Těch mechů a hub a trávy a kytek,
kvůli nim zadrží každý vláhy zbytek.
Nic z vody té sněhové nazmar přijít nemůže,
a co steče shora dolů, odpluje řekami až do moře.
(HŠ, 28.2. – 1.3.2009)