Zamyšlení na dnešní den 22.12.2012 (-5, zataženo, -5 sněžilo)
Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“ Mt 18,3
O SEKAČKÁCH A KOLEČKÁCH
Vnučky právě odešly a já přemýšlím o tom, co mě jejich přítomnost naučila. Jejich přítomnost v mém životě je jedinečným darem a já jsem plný vděčnosti za to, že je mám.
První slova, která šestiletá Jacqui pronesla, když jsme se vítali na letišti, byla: „Dědo, budeme se moct vozit v kolečku?“
Ježdění v kolečku jsme poprvé vyzkoušeli víceméně náhodou rok předtím a od té doby se z něj stala zábava číslo jedna. Nejdřív jedna vnučka skočí do kolečka a jedeme okolo zahrady. Vzápětí naskočí druhá a nakonec obě dvě najednou (uff, uff). Nejdřív musím vytlačit kolečko na vršek svahu na konci zahrady a potom se řítit s patřičnými výkřiky a halekáním dolů po kamenném chodníčku. Potom vytočíme zatáčku, vyjedeme kopeček a zpátky na start.
Takže jsme celý večer jezdili v kolečku a následující večer jsem po návratu z práce nečekal nic jiného. Holčičky už čekaly nastoupené u kolečka a já jsem očima přejel zahradu, která nutně potřebovala projet sekačkou. „Tráva už je sice dost dlouhá, ale posekat ji můžu, až budete pryč. Jdeme na kolečko.“
„Dědo,“ řekla sedmiletá Madi, „a můžeme ti místo kolečka pomoct se sekáním trávy?“
„Jasně,“ zněla má překvapená odpověď. Vytáhl jsem z kůlny sekačku a začal dolévat benzin. Vnučky zaběhly do domu a vrátily se s nůžkami a miskou. Sedly si na trávu a začaly ji stříhat a sypat do misky.
Mezitím jsem nastartoval sekačku a poučil je, že nesmí příliš blízko. Projížděl jsem se sekačkou zahradu a holčičky zatím pobíhaly sem a tam a dosekávaly místa, která jsem vynechal. Když měly misky plné, utíkaly na kompost, kde trávu vysypaly.
Večer byl horký a vlhký a práce nám trvala více než hodinu. Mladší ze sester nakonec sekání vyčerpalo tak, že odešla odpočívat do domu, ale starší Madi zůstala se mnou až do konce.
Měli jsme s Madi dohodu, že každé ráno ustele postele a dostane za to 25 centů. Ale po sekání trávy nebylo ani vidu ani slechu po tom, že by žádala peníze.
Co mě naučily? Jednoduché radosti jsou ty nejlepší, a když milujete, ani vás nenapadne chtít peníze.
————————————————————————————————————————————–
Být jako dítě neznamená zdětinštět
žvatlat a nechápat co je to svět
vyžadovat pro sebe všechnu péči
takové chování by bylo přečin
nepochopení toho co Ježíš říká
každému takže všech se to týká
kdo zapomene na tu dychtivost
již měl jako dítě a horlivost
s níž dělal věci a taky na ochotu
na to že ve svém srdci dobrotu
má mít bez falše a předstírání
a dělat vše bez dlouhého ptaní
nemyslet hned na odměnu
netoužit vyjít na scénu
a ve hře hlavní roli hrát
dítě srdcem cítí řád
vepsaný prstem Stvořitele
dítě je s tebou vždycky cele
ne jenom napůl jak to umí dospělí
dítě se s tebou vždycky rozdělí
a dá ti větší kus než sobě
být dítětem je v dnešní době
docela těžké zadání
a jestli nemáš nadání
pro žert a smích a legraci
tak se ti snadno poztrácí
ve vážnosti tvého života
radost a Boží dobrota
a prožiješ život značně suchopárný
a pro druhé možná i dost marný…