Je hoden naší chvály
(24.9.2011 ráno v 8,00)
Kéž tě chválím v upřímnosti
beze stopy sobeckosti
bez vypočítavého doufání
že mě tvá láska zachrání
ať dělám denně cokoli
a myslím si, že tě nebolí
důsledky vší mé zpozdilosti
ty neustále stavíš mosty
které já pálím za sebou
a cestami, co nevedou
k tobě, nýbrž od tebe
pokouším se do nebe
dostat vlastním úsilím
pak z marnosti té zešílím
téměř a zas se poddám tobě
to už jsem napůl skoro v hrobě
a ty mně znovu z jámy lvové
vytahuješ a ne poprvé
díváš se mi do srdce
dáváš mi příklad té ovce
pro kterou opouštíš ty hodné
a hledáš ji, až dojdeš do dne
kdy ustane všechen světa běh
a navždy zmlkne ruch a spěch
a všechno živé skloní hlavu
když spatří Beránkovu slávu
s níž přišel pro ty, kteří stojí
o život věčný s ním v pokoji
bez hříchu, smrti, nářku, slz
on vidí do mě, vidí skrz
a stále pro mě milost má
tak co já, ovce nevděčná?