Když narodí se děťátko
Když narodí se děťátko
je bezmocné jenom nakrátko
zpočátku stačí mu náruč maminčina
její mlíčko a pořád suchá plína
pak začne objevovat svět
tvář táty a mámy pozná hned
a učí se poznávat další lidi
najevo dá kdo se mu líbí
umí už rozdávat úsměvy
a za chvíli také dobře ví
kdy je čas k spaní po koupání
jak táta drží ho pevnou dlaní
že maminčin hlas je plný něhy
když poslouchá od ní ty příběhy
které jen ona mu vypráví
tak roste pěkně ve zdraví
už osvojeno má rytmus denní
a chvilky kdy se plíny mění
užívá si k pohybu a hraní
vesele mrská nožičkami
a brzy na bříško se otáčí
jen ležet už mu nestačí
hraje si se svou první hračkou
a neusne hned za zatáčkou
když v kočárku se vozí venku
den za dnem letí a za chvilenku
už posadit se zkouší samo
a jde mu to stále lépe mámo
a taky s tátou nejraději
smějí se a spolu se dovádějí
pak přijdou s broukáním první slůvka
z nemluvy se stane mluvka
o všem si bude chtít povídat
a taky první kroky udělat
pokusí se ještě v prvním roce
jeho údiv ze světýlek na vánoce
vám rodičům nikdy nesmaže se
tak mění se děťátko vaše v čase
a vy nevycházíte z úžasu
jen cítíte velký vděk za krásu
která k vám vstoupila v podobě miminka
je něco víc než být táta a maminka
a svému dítěti stát se oporou
domovem sladkým kam s důvěrou
bude se za vámi stále vracet
a láskou svou lásku vaši splácet…
(v Pomezí 29.6.2014 – k vítání občánků)