Ládíkovi a Verunce
(svatební)
Do stavu manželského právě míří
s pevným rozhodnutím dva inženýři,
že navzdory všem statistikám spolu
vydrží, ať půjdou nahoru či dolů,
už zkušeností pár za sebou mají,
proto se změny stavu nelekají,
naopak je to pro ně nejkrásnější dar,
že odteď oficiálně z nich bude pár
a všechno už jen společně budou žít,
láska jim dala do srdcí něhu a klid,
to všechno jim dneska z očí září,
úsměvy svítí z jejich tváří
a radost je vidět na všech kolem nich,
radost, co nesmí roztát jako sníh,
je totiž snadné se do někoho zamilovat
a myslet si, že to bude trvat
napořád a beze změny,
jenže život mění kulisy a scény
a zkouškám všechno vystaví,
jen ve výhni života se vytaví
to nejčistší a nejryzejší zlato,
jen trpělivé učení vám ukáže, jak na to,
abyste získali ten nejvzácnější kov,
někdy to jde s písní a jindy beze slov,
i s rozpaky můžete vedle sebe stát,
jen nikdy se vám nesmí zdát,
že okolnosti se proti vám spikly
a že nelze nijak řešit problém vzniklý,
jakoby život náhle pozbyl cenu,
jen špatní herci opouštějí scénu,
bez boje jen zbabělci prchají,
čímž dokazují, že neznají
pravou podstatu láskyplného vztahu,
který vždycky stojí za námahu,
pravá láska potěšení nachází,
když pomáhá druhému z nesnází,
jestliže stojí nad propastí
nebo se chytil do vlastní pasti,
život až příliš rychle pomíjí,
mnoho věcí v něm člověka ubíjí
a umrtvuje jeho ducha,
víc nežli poušť v době sucha,
ale láska vždy pozvedne náladu,
když nedíváte se dozadu,
nýbrž směrem, kterým jdete,
láska je strom co právě kvete,
je to váš maják, co vám svítí,
je jako louka plná kvítí,
opravdová láska srdce nezlomí
vytrvale dokazuje, že vám rozumí
v zármutku i ve vaší radosti,
pravá láska je jak roh hojnosti,
dělí se s vámi bez ustání,
plní vám nejrůznější přání,
málem vám snáší modré z nebe
dechem vás zahřívá, když mráz zebe,
z žebráka se s láskou stává král,
ten zázrak lásky tolikrát se stal
a přece je pokaždé jedinečný,
chopte se její ruky a buďte vděční,
že po krizi znovu na cestu vás postaví
a mosty rozbořené opět vyspraví,
je věrná, plná soucitu a trpělivá,
odpouští neustále zas a znova,
ta láska pro vás tu je a nikdy být nepřestane
i z jiskry v popelu vyšlehnout umí v plamen,
to je ta láska, která z Boha pochází,
vytahuje z potíží a nesnází,
trvá a trvat nikdy nepřestává
nepomine, jak se lidské lásce někdy stává.
© Hanka Ščigelová, 5.6.2016