Zamyšlení na dnešní den 3.1.2013 (-3, 0, mrholí)
A stvořil Bůh člověka… Jako samce a samici tvoří je. A velmi požehnal jim Bůh…
Gn 1‚27.28
První umělecké dílo
„A přepadl Hospodin Bůh mrákotou (bezvědomím) na člověka a usnul. A vzal jedno ze žeber jeho a zavřel masem živým to místo. A postavil Hospodin Bůh z toho žebra, které vzal z člověka, ženu, a položil ji k člověku. Gn 2‚21.22
A řekl člověk: „Toto je ta jedna kost z kostí mých…“ Gn 2‚23 (překlad autora)
Svůj život mohu uskutečnit zejména ve dvou, v partnerství (takový je ideál).
Bůh stvořil člověka, „jako muže a ženu je stvořil,“ uvádí české překlady Bible (Gn 1‚27). Hebrejsky je řečeno: „Jako samce a samici tvoří je.“ Sexualita je darem Božím a je mocnou silou působící do budoucnosti. Průběhový čas u slovesa „tvoří je“ dává tušit, že intimní vztah není nikdy dokončený, stále je tvořen. Tvořen Hospodinovým mluvením k člověku (viz Desatero). Připomeňme si, tvořit může jedině Bůh. Poté, co Bůh stvořil první lidský pár, začne k němu mluvit, přikazovat: „Ploďte se a množte se a naplňte zemi“ (Gn 2‚28). Bohu na základním lidském vztahu mezi mužem a ženou hluboce záleží, jinak by do něj nemluvil. Nechť je tomu dobře rozuměno, v hebrejském chápání dává příkaz prostor volbě. Rozkaz lze uposlechnout i odmítnout.
Biblické vyprávění uvádí, že Bůh životu muže spolu se ženou velmi požehnal. Co Bůh činí tím, když žehná? Hebrejské sloveso žehnat (baraka) lze přeložit také jako dobrořečit (tento význam upřednostňují řecké a latinské překlady Bible), chválit, pokleknout na kolena. Slovo požehnání pak znamená též dobrořečení, chválení, ovšem stejného slovního základu je slovo koleno, vodní nádrž, (plný) rybník. Bůh svým požehnáním životu muže a ženy přeje dobro a k tomuto dobru sám přispívá. Žehná, pak dává vše podstatné, co k životu muž i žena potřebují, dodává jim „životní sílu“ (J. Beneš), čímž přitakal jejich společnému místu pod sluncem. Jakým způsobem se Boží požehnání vyprošuje a přijímá? „V podstatě jen na kolenou“ (J. Heller).
Žena vznikla z mužova těla, žebra, a doplňuje ho. Hodí se k němu duchovně, duševně, citově i tělesně. Slovo žena, hebrejsky iššáh, může pocházet ze slovesa s významem „být měkký“. Snad jde o vyjádření křehkosti, zranitelnosti ženy. Jak ji postavil? Tak, že člověka Bůh přepadl mrákotou (Gn 2‚21). Septuaginta, řecký překlad hebrejského textu, čte slovo „mrákota“ slovem „extáze“, „vytržení ze sebe sama“, „úžas“, „obdiv“. Akt stvoření ženy je pro muže rozkoší, extází, která bývá jakýmsi bezvědomím. Tak je to i se zamilovaností. Nelze s ní kalkulovat, rozum se jí nezmocní. Hlas srdce člověk neumlčí. Zamilovali se. Jak to víme? Muž se, jakmile ženu uvidí, vyjadřuje poeticky: „Toto je ta jedna kost z kostí mých…“ (Gn 2‚23). Muž recituje, projevuje se umělecky. Žena je pro muže inspirací, zdrojem pro umělecké vyjadřování. Vždy tomu tak bylo a je tomu tak dodnes, jen prolistujme dějiny umění, hudby, architektury. Proč z mnohých soužití inspirace vyprchává? „Je věcí člověka, aby ji (krásu, vnitřní bohatství, prostotu) hledal, pochopil, vstřebal a předával; Bůh ji nemůže vnutit svou vůlí“ (E. Wiesel).
Je pozoruhodné, že dokud muž ženu nosí pouze v sobě, je sám. Hospodin jakoby ženu z muže vyňal a zhmotnil ji, aby byla vedle muže. Pohyb jde zevnitř ven. To první je dění v nitru muže, tělesné splynutí je jeho důsledek (Gn 2‚24). Nerespektování tohoto směru a pořadí ubližuje, ba zanechává hluboké jizvy na srdci i na duši. A že jde opět i o náš příběh, nám potvrdí psychoanalýza.
C. G. Jung z psychologického hlediska rozpoznal, že každý muž má v sobě „kousek“ ženské duše, animu (ten typ ženství, který ho přitahuje, ač neví proč), a žena kousek duše mužské, animus. Když se tyto vnitřní obrazy potkají v druhém, tak na sobě poznají: „To je ona“ — „To je on“. Bible, byť jiným jazykem, říká totéž již přes tři tisíce let.
Pane Bože, Hospodine, prosím Tě, ať je nám manželství trvalým zdrojem krásna i pokoje, naplněnosti i smyslu života. Josef Dvořák
————————————————————————————————————————————–
Už tisíce let to trvá
nejkrásnější je ta prvá
láska která k nám přijde
když on tu pravou najde
když ona pravého potkává
denně se to však nestává
někomu souzeno to není
protějšek není k nalezení
pak splynout není s kým
a v duši víc než stín
objevuje se
každý to nenese
s lehkostí ve svém nitru
těžko poručit jitru
aby bylo slunečné
a tak kapky bezděčné
tvé oči náhle rosí
a lítost kapesníky prosí
aby ty slzy ukryly
alespoň teď na chvíli….