Lukáškovi
Modré oči mám určitě po mámě,
jinak jsem prý celý po tátovi,
jejich náruč vždy bezpečně schová mě,
poslouchat mámino srdíčko mě baví,
používám svoji vlastní řeč
a oni mi dobře rozumějí,
zkouším už posadit se, heč,
ze všeho nejraději se na ně směji,
v kočárku vesele kopu nožičkami,
mám do hněda opálená kolínka,
táta má pevný úchop v dlaních
a nejsladší pusinky mi dává maminka.
Už čtvrtý měsíc s nimi jsem
jako součást jejich životů,
zvědavě prožívám každý den
a u nich hledám svoji jistotu.
Teprve zkoumám, jak se točí svět,
prstíky, očima i pusinkou,
když zapláču, přiběhnou za mnou hned,
já nejraději jsem s tátou a maminkou.
(v Pomezí 9.6.2014)