Mamince k narozeninám
(7.-11.11.2011)
Jaká by asi byla
maminka naše milá
v sedmdesáti šesti,
zářilo by jí štěstí
z očí a úsměvu?
Uhádnout nesvedu,
kolik by vrásek měla
však pořád stejně skvělá
byla by, a úžasná,
zlatovláska překrásná.
Nikdy se zlobit neuměla,
námahu stírala si z čela
rukama zdrsnělýma prací.
Lidé bývají všelijací
a ona sama byla dar,
na tváři úsměv, v srdci žár,
lásku a trpělivou něhu,
jahody šla by hledat v sněhu,
kdybychom ji o to požádali…
Dnes vím, že jsme ji málo znali,
rozdala nám sebe samu,
málokdo má tak skvělou mámu,
v lásce k nám nikdy neselhala,
z úspěchů našich se radovala
a zklamání bez výčitek tiše nesla,
dnes bych jí za to dary snesla
a řekla bych jí: „Milá mami,
milujeme tě, jsi pořád s námi,
svou lásku živíme vzpomínkami,
jež nenecháme vyblednout.“
Jen chvíli moci bezstarostně plout
v bezpečných vodách svého dětství
a prožívat to obyčejné štěstí…
Těším se jednou na setkání,
dá nám ho Ježíš ze svých dlaní
s klíčem od nového domova,
pak začneme lépe od znova
a už budeme spolu napořád,
loučit se nebude, kdo má rád,
řekneme si slova, která nezazněla,
vděčnost a láska vesmír rozezněla
už dnes jako příslib budoucnosti,
čeká nás hostina všech hostin
u prostřeného nebeského stolu,
kde jednou všichni spolu
budeme sedět a víno pít,
nic nenaruší už náš klid
a slzy se minulostí stanou,
sám Bůh nás bude hostit manou,
On, zdroj naší věčné radosti,
proto smím vzpomínat bez úzkosti,
tu budoucnost nám přichystal
Zachránce, Přítel, Ježíš – Král…