Zamyšlení na dnešní den 7.2.2013 (-10, -7) 1. den mens,
Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel. Ž 66‚20
O manželství
Všechno se mění, a ač si to neradi připouštíme, mění se i církev. A mění se také pohled na manželství. Křesťanské manželství středověku či viktoriánské doby se nedá rovnat s dnešním. Proč? Protože se Pán Bůh mění? Nebo se Bible nějak změnila? Ne, vůbec ne. My se měníme podle světa. Více toho víme, technologie a spěch této doby nás dohnaly do jiných forem manželství. Je ale nutně viktoriánské manželství špatné, protože nerespektuje ženu tak, jak se to podle dnešních norem musí? Jsou ona lidská práva samozřejmým krokem dopředu?
Znáte příběh o deseti kravách? Bylo to v době, kdy se nevěsta kupovala. Ve vsi bydlela rodina a v ní dívka Nana. Tatínek si jí cenil tak na dva králíky, kdyby ji měl ženichovi prodávat. I tak cítil, že bude muset smlouvat. Pro Nanu však přišel ženich a nabídl deset krav. Tatínek smlouval, že tedy za jednu, to že by stačilo. Měl pocit, že těch devět by stejně musel jednou vracet, vždyť Nana… Jenže ženich si stál na svém: Deset krav! Tatínek směnil a rozloučili se. Svatba byla a krávy v ohradě také.
Po roce se tatínek vydal podívat za Nanou s úzkostí, že se muselo něco stát, když ženich nepřišel nevěstu reklamovat. Jenže tatínek našel Nanu rozkvetlou a šťastnou. V kolébce měla buclatého kluka. Nechápající tatínek dostal vysvětlení: „Tatínku, to jsem ráda, že Vás vidím! Můj muž dal za mne deset krav a také tak si mne váží. Já mám tedy důvod podle toho vypadat…“
Vidíte, a to byla doba, kdy se nevěsta kupovala. A odpovězte si sami na otázku, jak mohlo vůbec být takové manželství šťastné…
Dříve se říkalo „stav manželský“, nicméně dnes je manželství chápáno jako nástroj ke „stavu spokojenosti“. Při hromadění a opečovávání všeho, co nás má udělat spokojené (majetek, zdraví, přátelé), vstupujeme do manželství s očekáváním, že bude sloužit našim cílům. Manželství však Pán Bůh stvořil ne proto, aby nám sloužilo, ale aby se tím doplnil jeho dokonalý plán pro tuto Zemi. Proto je také manželství dočasné. Po smrti či ve věčnosti jej člověk nepotřebuje. Velmi často si lidé myslí, že Pán Bůh musí sloužit k tomu, aby se oni s partnerem měli dobře. Manželství a pohoda — toť vrchol jejich života.
Jenže ono je to jinak. To, že jsme spolu, slouží Božím záměrům — a my se přitom máme dobře. A máme se dobře proto, že je s námi Pán Bůh a všechny těžkosti a zápasy, kterými procházíme, nás přibližují víc k Bohu — a tedy jsme v manželství i sobě navzájem blíž. Manželství není cílem naší pozemské existence. Manželství je dočasným zařízením, úkolem. Manželství je důstojným stavem, v němž se můžeme něco naučit. Je stavem, ve kterém je vidět krása Božího stvoření. Té krásy jsou někteří zbaveni či se manželství vzdali z různých důvodů, ale obecně je manželství stavem pro všechny.
Vše se mění a doba lidských práv není jednoduše dobou větší kvality vztahů. Ty dovedly být krásné i v době prehistorické.
Manželství je dočasným stavem patřícím do Božího stvoření. Manželství není cílem, tím zůstává sám Bůh. Daniel Kvasnička
—————————————————————————————————————————————
Otázka po čarou, na niž si musím odpovědět sama: Jestli je dočasným stavem manželství, pak také sobota?
Ne všechno v této době časné
je nám stoprocentně jasné
Bůh nemění se však člověk ano
to plynutím je času dáno
nejde tu jenom o stárnutí
ty změny nám běh světa vnutí
my přece nežijeme v nebi
a světem ovlivněn nebýt
to člověk prostě neumí
a proto různé problémy
neustále řeší
a tím pádem i hřeší
a dostává se do úzkých
vlastně ho tam tlačí hřích
když zamění cíl a prostředek
což potom má za následek
že přednost dává podřadnému
namísto tomu vznešenému
které ho k Bohu směřuje
kdo v Bohu má cíl ten vyhraje…