Zamyšlení na dnešní den 29.11.2012 – tatínek * (+4, -3 ) zdál se mi sen o Lukášovi, pamatuji si jen, že jsem se mu vnutila na nějakou tůru, jeli jsme tam do hor busem , já seděla před ním a povídala si s nějakou ženou a najednou jsme se otočila a on tam nebyl, paní mi řekla, že mi říkal, že budeme vystupovat, ale já ho neslyšela. Cítila jsem silné zklamání z uší i Lukáše. Pak jel na výlet s Míšou a taky tam byly zádrhely, ale detaily si nepamatuji…
Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! 2K 5,20
MEZI ŽIVOTEM A SMRTÍ
Susan Torresová byla dokonale zdravá, když jednoho rána zjistila, že je těhotná. Spolu s manželem Jasonem přijali novinu o druhém dítěti s tradiční směsí radosti a očekávání. Susan bylo dvacet šest let.
V sedmnácti jí lékaři objevili deformované mateřské znaménko na paži. Biopsie ukázala, že se jedná o zhoubný útvar. Lékaři kožní nádor odstranili a ujistili Susan, že je vše v pořádku.
Na konci dubna si Susan začala stěžovat na bolesti hlavy a nevolnost. Migrény se postupně zhoršovaly. Když nezabíraly žádné léky, vzal Jason svou ženu do nemocnice, odkud je poslali domů. Diagnóza zněla: dehydratace.
7. května připravoval Jason oběd pro Susan, která ležela v posteli a odpočívala. Omlouvala se, že mu jenom přidělává starosti. „To nic, miláčku,“ odpověděl Jason. O několik vteřin později přestala Susan dýchat. Jason zavolal záchranku a snažil se svou ženu oživit. V nemocnici lékaři provedli CT vyšetření a zjistili, že mozkové funkce odumřely. V zadní části mozku vyrůstal zhoubný nádor, který metastázoval a krvácel, čímž se zvyšoval tlak v lebce.
Ve věku 26 let lékaři konstatovali u Susan Torresové mozkovou smrt. V pátém měsíci těhotenství.
Po jednání s lékaři a rodiči Susan učinil Jason odvážné rozhodnutí. Pokusí se pomocí přístrojů a nitrožilní výživy udržet tělo Susan naživu, aby miminko dorostlo alespoň do 25. týdne a mělo šanci na přežití. Zároveň doufali, že zhoubný melanom, který metastázoval po celém těle, nepronikne až k dítěti.
Jason se musel starat o dvouletého syna a zároveň procházel strašlivým emocionálním vypětím.
Ke všemu se přidaly starosti o rostoucí účet za lékařskou péči. Nemocnice si účtovala více než 1 milion dolarů.
Proč procházel něčím takovým? Proč bojoval personál nemocnice? Protože chtěli dát nenarozenému dítěti šanci na život.
Proč se apoštol Pavel vrhl do práce pro Krista bez ohledu na sebe? Protože chtěl Božím dětem dát šanci na věčný život.
Bojujeme o život každý den. O věčný život. Všechno, co máme, stojí za to, abychom dali dítěti šanci na život.
————————————————————————————————————————————–
To dítě v nás musí dostat šanci
my všichni jsme jenom ztroskotanci
na Titaniku zvaném Země
někdy nám říkají hadí plémě
to když jsme svou šanci zmařili
žijeme jenom na chvíli
svoje zranitelné životy
a každý z nás stejně – já i ty
jsme závislí na Spasiteli
ne vždy bychom si přiznat chtěli
jak moc je pro nás důležitý
jen život pod jeho vlajkou žitý
má na úspěch naději
častokrát raději
by každý vzdal své úsilí
na hodinu na chvíli
a může se to krutě vymstít
tím můžeme si být dost jistí
vždyť mezi životem a smrtí
je lano po němž nás jít nutí
přes propast a jiné nástrahy
ten který měl dost odvahy
či spíše drzosti s Nejvyšším se měřit
ten jemuž nemůžeme svěřit
svůj život aniž by končil smrtí
jít s ním je špatné rozhodnutí
jen jediný dá ti záruku
když chytíš se Ho za ruku
že život smrtí skončit nemusí
tou kterou on pro nás zakusil
na dřevě golgotského kříže
a zbavil nás tak hrozné tíže
z budoucnosti naší
už není nikdo další
kdo by ti víc rád pomáhal
smrt pro nás porazil a my žít dál
můžeme už ne jako ztroskotanci
v Ježíši dostali jsme novou šanci…