Narozeni z Boha 9.11.2012

Zamyšlení na dnešní den 9.11.2012

Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.

J 1,13

.

NAROZENI Z BOHA

Světlo přišlo na svět, ale svět se k němu otočil zády. Místo, aby šel ke Světlu, snažil se ho zhasnout.

Ale ne každý a ne celý svět. Někteří se ke Světlu obrátili tváří. Těm se stalo něco úžasného. Světlo osvítilo jejich chyby a nedostatky, ale zároveň je skrylo. Světlo má jedinečný obnovující a přetvářející vliv.

„Ale ti, kdo ho chtěli, a ti, kdo věřili, že je tím, kým tvrdil, a ti, kdo činili, co jim řekl, se stali opravdovými lidmi, Božími dětmi“ (J 1,12; volný překlad).

Byla to pravda tehdy a je to pravda i dnes. Většina lidí si jde vlastní cestou, dokonce i někteří halasní křesťané. Ale někteří lidé jdou za světlem. A ti objevují sama sebe, svou identitu Božího dítěte.

Bůh je náš domov. Když se vrátíme domů, jsme plnými lidmi. Ten, kdo se vrátí domů, ten se narodí z Boha. Bůh učinil člověka při stvoření a Bůh znovu stvoří člověka při novém stvoření. Člověk byl stvořen jako muž a žena k Božímu obrazu. Jako muž a žena budou stvořeni znovu, podle jeho podoby. „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně“ (2K 3,18).

Křesťané jsou novou rasou. Jsme jiní a zvláštní. Naše odlišnost nemá genetický základ. Není definována společnou „krví“. V „krvi“ křesťanů je smíšena krev a geny všech lidí na zeměkouli. Jediná věc je společná pro novou, křesťanskou rasu: jsme dětmi Božími.

Ne krev a ne tělo. Patřit k této rase není možné vůlí, ambicemi, touhou nebo snahou. „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch“ (J 3,6). Touha po potomstvu, sex ani umělé oplodnění. Jediná možnost – narození z Boha.

—————————————————————————————————————————————-

Svět a jeho pán zastiňují světlo

jež přichází z nebe a místo něj peklo

je připraveno pro každého koho chytí

kdo myslí si že i tma jen černě svítí

každý kdo v temnotě skrývá se rád

ten vzdaluje se světlu napořád

nechápe že světlo nemoc hříchu léčí

že prospěje když se poddá Boží péči

každý kdo ve tmě zkoušel někdy žít

podmínkou je nově se narodit

stát se plátnem na něž Mistr maluje

nový obraz a tím nás vzdaluje

osudu do nějž se celý svět řítí

bez pásů bez brzd a bez záchranných sítí

a je to neodvratitelný pád

pro každého kdo odmítne se stát

součástí jedné velké rodiny

čas světu odtikává poslední vteřiny

a nastane brzy doba nová

pro jedny kteří žili v moci Slova

to bude vkročení do ztraceného ráje

milovník temnoty se příliš pozdě kaje

věci v Božích rukou mají cíl a řád

kdo za světlem šel půjde napořád

a skončí ve tmě kdo ji vyznával

a světlu poznání se pouze vysmíval

Bůh vždycky toužil udělat pro něj hodně

a tak i konec definitivní nastane milosrdně

v posledním objetí jímž se Bůh s ním loučí

bez šance pokračovat zde jeho příběh končí…

.

Přejít nahoru