Zamyšlení na dnešní den 1.6.2013 (+2, zataženo, +6)
Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. Tu řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám… (Bible, Matouš 12‚43—45)
Strategie nečistých duchů
Každý z nás čas od času zpytuje své svědomí, nahlíží do svého nitra a snaží se tam dělat pořádek. Do tohoto „domu srdce svého“ totiž všichni ze světa kolem nás vnášíme ledacos a pouštíme ledaskoho. A ono to tam zůstává, zabydluje se to tam — a také nás to pak ovlivňuje. My už na to kolikrát zapomeneme, ale v tom srdci, někde v našem podvědomí to je a člověk pak sám nad sebou žasne, co se v něm objevuje a co z něj v určité kritické chvíli leze.
A co že jsme to do svého srdce nechali vstoupit a ono nás to nyní ovlivňuje? „Ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky,“ řekl Pán Ježíš (Mt 15‚19). Kde se to tam vzalo? Nechali jsme to tam vstoupit! Jak jinak?! Naše srdce je jako dům, a to dům nejen o dvou komorách a dvou předsíních, ale je v něm spousta dalších místností a zákoutí a v nich se nalézají všelijaké podivnosti, které skrýváme před druhými a mnohdy je nepřiznáváme ani sami sobě.
Tu a tam se v nás hne svědomí a vrhneme se do nějaké té vnitřní obnovy. Co se ale stane, když tento dům začneme čistit? Dnešní čtení z Písma nás varuje, že to není zas tak jednoduché. Vyčištěný a uklizený dům našeho srdce je lákadlem pro další a další špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky. Nejen ta špína, kterou už jsme tam kdysi měli, ale přichází další a další, o které jsme dříve neměli ani potuchy, že by nás mohla ohrožovat. To, co nás pokoušelo dřív, se vrátí a přivede s sebou další sobě podobné myšlenky a touhy.
Co to s námi je? Proč se to zatím snad pokaždé takto zvrtlo? Řečeno dnešním jazykem — máme v srdci příliš mnoho zloby a sobectví. Řečeno jazykem časů Pána Ježíše — v našich srdcích sídlí příliš mnoho nečistých duchů, roztahují se tam a ponoukají nás ke kdoví čemu. Když se rozhodneme bojovat s hříchem, když vyženeme ty nečisté duchy pryč — vrátí se a z naší touhy po očištění si udělají nástroj ke svému vlastnímu prosazování. Konce jsou pak horší než počátky, protože na konci už si často lidé ubližují a škodí „pro lásku Kristovu“ a vůbec jim to nedochází. To už se sedm démonů skrytých v srdci může potrhat smíchy, jak zase jednou vyhráli.
Tak co s tím?! Co s tím domem našeho srdce, naší mysli, našeho vědomí, našich názorů, postojů? To jsme skutečně vydáni všanc nečistým duchům, kteří se poflakují tímto světem?
Krok číslo jedna zní: Tam, kde to ještě máme pod kontrolou, nesmíme nechat do srdce ty zlé věci vstupovat. „Nemůžeme zabránit ptákům, aby nám létali nad hlavou, ale můžeme jim zabránit, aby si na naší hlavě udělali hnízdo,“ řekl Martin Luther o myšlenkách. Nemůžeme zabránit tomu, aby nás cosi nenapadlo. Ale jestli se tou myšlenkou budeme zaobírat, jestli tu myšlenku budeme převalovat v hlavě, rochnit se v ní — to už je naše rozhodnutí. Nezabráníte jezinkám, aby klepaly na dveře vašeho srdce a škemraly, že jen dva prstíčky strčí, maličko se ohřejí a hned zase půdou. Ale na vás je, jestli jezinky vyženete ode dveří, nebo je pustíte dál. Zlý duch, kterého se nám podařilo tak či onak vypudit, se chce vrátit a klidně bude lhát a maskovat se za přátelský hlas.
Jsou duchové, kterým je třeba se vyhýbat. Je to právě tak jednoduché, jako když řeknu, že jsou myšlenky, které je třeba si nemyslet. Když to neuděláme, usídlí se v našem srdci. Čím déle tam budou, tím hůř se jich budeme zbavovat. Krok číslo jedna tedy známe — vyhnout se nebezpečí, dokud ho máme pod kontrolou. Jaroslav Pechar
—————————————————————————————————————–———-
Nebezpečí dává také rozměr životu
pro někoho je to způsob úletu
na falešných křídlech pseudohrdinství
všednost s nádechem trochy tajemství
tak nevinně vypadá to pozvání
na poplach žádný zvon nevyzvání
nevaruje vnitřní systém varování
a tak se potřeštěnec nezachrání
uvízne v rozletu na špičce stromu
netuše že šlo zabránit tomu
aby se let přestal podobat pádu
je to jako jíst bez pocitu hladu
i v tom je totiž nebezpečí skryto
ztráty štíhlosti pak pozdě je ti líto
obezita pozná se po ovoci
větší rozměry přinášejí nemoci
a tak si zavčas dělej z toho nervy
nejsi přece pouhá potrava pro červy
mysli na to jaké zde máš poslání
ducha svého povznes výš a to tě zachrání…