Petrovi na rozloučenou
Dva Lvi na jednom pracovišti jsme byli
a nebudeme více – už za malou chvíli,
možná je čas zatáhnout drápy právě,
sice jenom pomyslně v naší hlavě
a také zuby cenit na sebe jen v úsměvu,
bez přetvářky a taky bez hněvu,
naposledy pohledět si do očí zpříma,
zkusit jestli přátelský duch v nitru dřímá,
věřím že taky dík mě víš to už,
že žena myslí jinak nežli muž,
že ženská logika má svoje silné stránky,
možná proto šeď ti obarvila spánky…
Já však vím že je čas složit zbraně,
pomyslně líbám tvoje skráně
a přeji ti, ať štěstí s láskou tě dál vodí
cestami mezi rybníky plnými vody!
(Polička 11.11.2014)
Milý Petře,
ačkoli jsi mě možná občas nesnášel
a lezla jsem ti poněkud více na nervy
než ostatní, přes všechny naše „boje“
jsi mi nebyl nesympatický a docela jsem
chápala, žes to tak vůči mně měl nastaveno.
Snad na mně časem budeš vzpomínat se stejnou
laskavou nostalgií jako já na tebe.
Hanka Ščigelová
(mailto:hanka.scigelova@seznam.cz)