Poklekám
Jen před Tebou poklekám
a ne vždy se jen ptám,
jak mám žít život svůj,
občas chci říct ti: „Otče můj,
jsem vděčná, že znám tě dnes
že ty znáš mě a zveš mě do nebes,
kde nebudou snad ani stíny
a život nepředstavitelně jiný…“
Čas brzy už na zemi vyprší
a do nového, čistého ovzduší
bez slz a nářku odletím.
Jen chvíli snít o tom už teď. Smím?
7.1.2011