Po tisící kreslím tvoji tvář
portréty tajně vrším pod polštář
a doufám s pošetilou nadějí
že možná jednou ožijí…
mám smutek v duši z těch obrázků
je to jen hraní si na lásku
nic skutečného není v tom
jen smutné touhy teskný tón…
dotýkat se tě asi nebudu
jsem pouze v moci sladkých přeludů
které mi hořknou se svítáním
tvář tisknu k vlhkým prázdným dlaním…
(31.5.2014)