Zamyšlení na dnešní den 23.10.2012
Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Mt 5,10
POŽEHNÁNÍ, KTERÉ BYCHOM NEMĚLI VYHLEDÁVAT
Osmé a poslední blahoslavenství je ozvěnou prvního: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské“ (Mt 5,3). „Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“
Osmero blahoslavenství shrnuje celé Ježíšovo kázání na hoře. Popisují, kým jsou občané Božího království (první čtyři – chudí v duchu, plačící, tišší, hladovějící) a jak žijí (následující tři – prokazují milosrdenství, jsou oddaní Bohu a činí pokoj). A jak se svět postaví k lidem, kteří zaujímají tak radikálně odlišný postoj? Pronásleduje je. Sráží je a vyhání. Snaží se je diskreditovat pomocí lží.
Je ovšem ještě jedna věc, která poslední blahoslavenství odlišuje. Neměli bychom ho vyhledávat. Pronásledování přijde samo. Je nevyhnutelné, protože pravda a lež, světlo a tma, zlo a dobro nemohou žít vzájemně v pokoji. Takové poznání je šokující, ale pravdivé. Nakonec i první lidský syn byl vrahem: „Ne jako Kain, který byl z ďábla a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, kdežto bratrovy spravedlivé“ (1J 3,12).
V prvních staletích existence církve nebylo výjimkou, že křesťané vyhledávali mučednickou smrt. Typickým příkladem může být Ignatius z Antiocheje, který byl převezen do Říma a předhozen lvům. Během cesty napsal dopisy, ve kterých popisuje očekávání smrti a své představy o svých posledních dnech. Pokud by ho divé šelmy nechtěly napadnout, chystal se je Ingatius dráždit, aby na něho zaútočily.
To není statečnost, ale překroucené myšlení. Pronásledování přichází, aniž bychom ho vědomě iniciovali. Ale když přijde, a ono přijde na každého, kdo žije zbožně (2Tm 3,12), přinese s sebou Ježíšovo slíbené požehnání. „Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi“ (Mt 5,12).
Při jedné ze svých cest do zahraničí jsem mluvil se starším sboru v zemi, kde lidé mnoho vytrpěli pro svou víru. V uzavřené zahradě, kde jsme si byli jisti, že není žádná štěnice, mi řekl: „Bojím se dne, kdy budeme svobodní. Dnes jsou naši lidé dychtiví a věrní. Bojím se materialismu, který s sebou přinese svoboda.“
Pochopil pravdu osmého blahoslavenství.
—————————————————————————————————————————————-
Pronásledovaný má před očima cíl
snaží se všemožně aby se mu přiblížil
žije tak aby ho nespustil z očí
kamkoli jeho nohy vkročí
i svoje myšlení podřizuje cíli
nedbá na únavu naopak sílí
ve své touze po následování
a věří že nedojde na zklamání
touží po klidu a pokoji
ať rány a šrámy se zahojí
které utrpěl při zápase
a také aby věděl zase
že jeho cíl je blízko již
už necítí na rameni kříž
zvykl si na něj patří k němu
v tom podobá se Vznešenému
který se jako člověk narodil
opustil nebe a tak přiblížil
cíl všem kteří ho následovat chtějí
království postavené na víře, lásce, na naději