Zamyšlení na dnešní den 18.8.2013 (+10, slunečno, )
Láska nikdy neskončí. (Bible, 1. Korintským 13‚8 – B21)
Obnošený manžel — opravit, nebo vyhodit?
Jan Neruda kdysi napsal slavný fejeton „Kam s ním“. Za mého mládí to byla dokonce povinná četba. Tehdy mne nenapadlo, že za pár let bude mnoho lidí řešit trochu jiný problém než vysloužilý slamník. Vzpomínám, jak dědeček opravoval v kuchyni jídelní stůl, do kterého se mi v nestřežené chvíli podařilo zatlouct tři největší hřebíky, které jsem v jeho dílně našel. Nejdřív je vytáhl, pak vyrobil dřevené kolíčky, které jsem mu mohl pomáhat brousit. Natřel je lepidlem a opatrně kladívkem zatloukl do děr po hřebících.
Když jsme čekali, až lepidlo zaschne, zeptal jsem se: „Dědečku, ty nemáš peníze na nový stůl?“ Odpověděl, že má, a já pokračoval: „Tak proč spravujeme ten starý! Nový by byl přece krásnější a modernější.“ Chvíli se na mne díval a pak řekl: „Synku, u tohoto stolu jsem sedával se svým dědou. Tomu se žádný nový stůl nevyrovná.“ A pak jsme se zase společně věnovali další práci.
Dnes už se stoly neopravují. Spolu se starým nábytkem se zbavujeme i své historie a vzpomínek. Podlehli jsme tlaku reklamy a věříme, že jen stále nové věci a ještě novější zážitky nám mohou přinést štěstí. Kdysi jsme se divili, že na Západě raději koupí nové auto, než by nechali vyměnit otlučený blatník. Po revoluci jsme si z Německa a Rakouska vozili domácí spotřebiče, které „rozežraní sousedé“ nechávali u kontejnerů. V Ostravě dokonce jedna firma takto ve velkém vozila starší počítače a prodávala je se solidním ziskem.
Dnes už se tomu nedivíme. Sami jsme se naučili měnit staré za nové. Když se nám něco pokazí, nedáváme to opravit, ale raději koupíme nové. A staré skončí na skládce odpadu. Naučili jsme se při prvním problému a poruše měnit nejen věci, ale i přátele. Když si dovolí říct něco, co se nám nelíbí, tak… Nakonec se nám tento způsob myšlení vkrádá i do našich neintimnějších vztahů v rodině. I zde máme tendenci řešit problém výměnou.
„Musím vám říct, že dnes se máme s mámou raději, než když jsme se před čtvrt stoletím brali.“ Ta slova pronesl táta na oslavě stříbrné svatby. Tehdy jsem mu moc nevěřil. Dnes už jsem také „obnošený manžel“. Jsem rád, že moje žena raději opravuje a přešívá, než mění. Ví, že s mým „zastaralým hardwarem“ nic nenadělá. Tak se snaží alespoň vylepšovat můj software, hlavně operační systém.
Občas mám pocit, že se jí práce na mém „upgrade“ (vylepšení) daří. Za těch 25 let, které jsme v květnu oslavili, mi můj operační systém (povahové vlastnosti) pomohla kvalitně vylepšit. Snažím se jí oplácet stejnou měrou. Společně spolu stárneme a radujeme se z každého malého vítězství nad problémy, které náš vztah (stejně jako každý jiný) provázejí. V manželství je lepší trpělivě opravovat než unáhleně měnit. Dnes vím, že táta nelhal. Vlastimil Fürst
—————————————————————————————————————–
Jen s láskou máš na solidní výhru šanci
ty i ostatní ztroskotanci
co plujete na krách Titaniku
nauč se nebrečet při rozlitém mlíku
vždycky se všechno nepodaří
i když se někdo tak rád tváří
že jemu pokaždé karta padá
zatímco tobě štěstí záda
tak rádo zdánlivě ukazuje
tvůj život den za dnem ukrajuje
z pomyslného koláče
vím je ti někdy do pláče
a tvá rána bývají víc než šedá
já přeji ti ať jsi ten co se nedá
bez čestného boje a bez zápasu
a navzdory všem trapasům
jdi hrdě se vztyčeným čelem
až za obzor stále stejným směrem
tam kde je krajina dálkou bledá
nepřestaň být tím kdo stále hledá
nepodléhej pokušení ani zmatku
když spleteš se začni od začátku
a nezoufej když se nic neděje
žij jak se má pod praporem naděje
s láskou a srdcem na dlani
tvá upřímnost tě zachrání
i když to druzí vždy neocení
však jednou kulisy se změní
a začne zcela jiné divadlo
přeji si aby to dopadlo
dobře pro nás pro všecky
víra nezdůvodnitelná vědecky
a přece i ona má své výsledky
a dík lásce nekonečné prostředky
jimiž tě uschopňuje kráčet dál
i údolím šerým vprostřed skal…