·
Šero
16.5.2018
Šero prorůstá do ticha
a nikdo ani nedýchá
aby nerušil tu křehkost chvíle
vděčně se sypou vteřiny zbylé
v hodině mezi vlkem a psem
kdy pomalu už na konci je den
než tma ta temná dáma
jež netouží být sama
přijde a všechno si přivlastní
i nás kteří jsme radostní
i ty co se jim moc nedařilo
jimž trápení kosti vysušilo
a všechno skryje ve svém závoji
my na lůžku snít budeme v pokoji
o všem co je pravdivé a krásné
dokud nás nevezme do péče jitro jasné….
© Hanka Ščigelová