Zamyšlení na dnešní den 13.11.2012 (+3, mlha, -2 vyjasnění)
Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: „Spravedlivý z víry bude živ.“ Ř 1,17
SPÁSNÁ SPRAVEDLNOST
Před několika staletími nespokojený mladý muž založil nové náboženství. Hledal lék na svou nespokojenost ve všem, co nabízela církev v jeho době, ale nic nepomáhalo.
Martin Luther byl muž pronikavého intelektu, ale ztrápeného ducha. Zřekl se světa a jeho radovánek a odešel do ústraní augustiniánského kláštera. Doufal, že skrze umrtvování svého těla najde pokoj s Bohem. Zkoušel modlitby, pokání, posty i vigilie. Byl ve svém hledání neúnavný.
„Byl jsem dobrým mnichem. Držel jsem se řehole tak pevně, že kdyby se někdo mohl dostat do nebe pro své mnišství, musel bych to být já,“ napsal později. „Kdybych vydržel ještě o něco déle, umodlil, upostil a učetl bych se k smrti.“
Později se Lutherovi naskytla příležitost navštívit Řím. Povzbuzen na duchu, rozjímal na všech svatých místech a u všech nejsvětějších ostatků. Doufal, že v nich jeho zoufalá duše najde útěchu. Ale nebylo tomu tak. Později svoji římskou zkušenost popsal tak, že si do svatého města vezl cibuli a vracel se s česnekem.
Církev mu předepsala časté zpovědi a Luther se zpovídal celé hodiny – až jeho zpovědník ztrácel trpělivost. A pak si během nočního bdění vzpomněl na hřích, který během zpovědi nezmínil. A co když spáchal hřích, kterého si ani nebyl vědom, a nemohl ho proto při zpovědi zmínit?
Církev vedla Luthera k mystické cestě. Učil se ponořit do oceánu Boží lásky. Luther ale nehleděl na Hospodina s láskou. Ježíš posledního soudu v něm vzbuzoval strach. „Milovat Boha? Nenáviděl jsem ho!“ volal později.
Wittenbergská univerzita Lutherovi nabídla místo učitele teologie. Při studiu Žalmů narazil na zoufalý výkřik, který zněl z Ježíšových úst v okamžiku jeho smrti: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Ž 22,1). Hluboko v Lutherově srdci se ozývalo stejné volání. Když skončil se studiem Žalmů, soustředil se na Listy Římanům a Galatským. Luther se zaměřil na význam Pavlova termínu „spravedlnost“ a došel k závěru, že „spravedlnost Boží je ospravedlněním, které skrze Boží milost a milosrdenství člověka očišťuje před Bohem.“
Luther byl zachráněn a vznikla reformace.
————————————————————————————————————————————–
Jen v Boží spravedlnosti je má spása
v Ježíši zjevuje se její krása
a jak to má být se dokládá
za čistého Bůh pokládá
každého hříšného člověka
kterého láska odvěká
získala si na svou stranu
a k Ježíši běží pro záchranu
k němu upírá své doufání
a prosí ať on sám ho zachrání
od následků které si způsobil
když ve světě a bez Boha žil
a tehdy mu Bůh milost dává
je to osvobozující zpráva
pro někoho komu hrozil soud
a nebylo možno uniknout
cestou svatých skutků
mnozí to zkoušeli vskutku
a byla to slepá ulička nikam
proto si každý den říkám
že i když nikdo není dost dobrý
byl Bůh laskavý a moudrý
a dal v Ježíši svém Synu
možnost každému smazat vinu
a být před Božím soudem čistý
spasením v Kristu si může být jistý
každý kdo život svůj mu svěřil
kdo nesvěří jakoby nikdy nežil…