Stalo se ke mně slovo Hospodinovo…
(Jitřenka 3.6.2011)
Dnes poznávám tě skrze Slovo
Slova jsou dobrá, není-li jich mnoho
Nejsou-li jen součástí výprodeje
Intelektuálních snah, jak se to často děje.
Na počátku bylo Slovo – Bůh
A spolupracoval s Ním Duch
Tak krásně v úzkém součinění
Dali impulz pozemskému dění
Vše bylo jedním slovem ideální
Dokud nepřišla podlost tak fatální
Že se na čas změnily dějiny světa
A žel, stačila tomu jediná věta
Vyslovená s účinnou pochybností
Pochybnost o Božím slovu vede do propasti
A tam měly skončit všechny Boží snahy
Učinit pozemský svět obrazem ne zrady
Naopak, mělo to být krásné podívání
Jak lze žít z hojnosti, jež prýští z Božích dlaní
Když však se někdo rozhodne, že ve svých rukou
Chce mít svůj osud a sám si být zárukou
Pak nezbývá než na základě Slova
Ukázat všem, že děje se to znova
Co nastalo by v srdci vesmíru
Když Světlonoš zapomněl na úctu a na míru
S níž vcházet by měl k Hospodinu
A nezůstalo jen u jednoho činu
Že dějiny se rády opakují
Všichni kazisvěti svoje plány kují
Potají, vskrytu a v temnotě
Tak vzpoura proti Boží dobrotě
Se opakovala, jako v nebi, tak i na zemi
A dějiny vzpoury jsou o vyhnání, zdá se mi
Ráj skončil a zůstalo jen trní, hloží
Pro každého, kdo tak rád ničí, boří
A bylo by to možná víc než dost
A mohlo by to trvat po věčnost
Kdyby Bůh nebyl zosobněná láska
To on vyřknul slova, jimiž duši laská
O pomoci, s níž skončí dějiny hříchu
O Slovu, které zlomí tu zlou pýchu
A tak dnes díky oběti Ježíše
Známe sedm slov, jež zazněla od kříže
Když naposledy a s platností navždycky
Bylo nutno přinést oběť takto tragicky
Neboť z tragédie smrti v plné slávě, živý
Jen On mohl mezi hříšné lidi z hrobu vyjít
A dát všem, kteří v Něho uvěří
Naději na život, který začne večeří
A potrvá až na věků věky, nad zdání
To proto, že má naše jména vrytá ve dlaních
Tak vypadá totiž důkaz pravé lásky živý
Ne srdíčka vyrývaná do kůry nožem křivým..
A Slovem, co bylo na počátku, opět, zase
Brána ke spasení člověku otvírá se
Jak kdysi byly brány ráje zavřeny
A hlídali je andělé s meči jako plameny
Tak brzy se brána k životu věčnému otevře znova
Jen mocí jedinou, mocí živého Božího Slova
Ano, sám Bůh už čeká na děti
Na ty, které nepohrdly Synovou obětí
A které žily vzdor podmínkám díky Slovu tomu
A čekaly, až Otec zavolá je: „Děti, domů!“
Pak Bůh nás láskyplně sevře do náruče svojí
Srdce se srdcem se dokonale spojí
Jásot a chvály znít budou od té chvíle
Nikdy neutichnou a stále budou milé
Bohu i těm, kteří pozvednou své hlasy
A očima se nikdo nabažit té krásy
Nebude moci na věky věků.
Ó, Bože, jen ty jsi hoden díků.
Tam nebudou žádní zloději času
Nic nevygumuje spaseným z očí tu krásu
A radost už nerozpustí žádné slzy.
Přijď, Pane Ježíši, a přijď už brzy!