Zamyšlení na dnešní den 2.10.2012
On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach. Ž 103,14
KLIDNÉ, ZÁDUMČIVÉ TÓNY LIDSTVÍ
Přes veškerý pokrok a obrovské znalosti zůstáváme my lidé velmi křehkými bytostmi. I ten nejmohutnější hráč rugby může onemocnět nebo se zranit a zemřít. Jsme prach.
Lidská zralost předpokládá uvědomění si a přijetí této křehkosti. Takoví prostě jsme a budeme. V básni „Tinternské opatství“ básník Wiliam Wordsworth říká:
„Protože jsem se naučil
hledět na přírodu, ale ne očima
bezmyšlenkovitého mládí. Často slýchám
klidné, zádumčivé tóny lidství.
Hudbu jemnou a tesknou, avšak plnou hojné síly,
která umí očistit i podmanit.“
A další básník, Percy Bysshe Shelley, si všímá v básni nazvané „Skřivanovi“:
„Hledíme dál i zpět
a toužíme po tom, co nemáme teď.
I upřímný smích
mívá příměs bolesti.
A tkanina těch nejsladších písní
bývá smutkem protkaná.“
Přílišné hloubání nad naší pomíjivostí může vést až k zoufalství. Z něho nás může vytrhnout jediné, a sice milost. Bůh ví, že jsme jen prach. Milost přináší naději. Dává sílu a odhodlání.
Náhodně otevřete Bibli a potkáte Boha, který se zastává chybujícího lidství. Tenhle příběh pochází z doby izraelských králů: „Hospodin totiž viděl přetrpké pokoření Izraele, jak zajatého, tak zanechaného; nebylo nikoho, kdo by Izraeli pomohl“ (2Kr 14,26). Takoví jsme my lidé.
Ale nepřestávejte číst: „Hospodin se přece nerozhodl vymazat jméno Izraele zpod nebes. Zachránil je skrze Jarobeáma, syna Jóašova“ (verš 27). Taková je milost. Přináší záchranu.
A Bůh je stejný, jako byl tehdy. I dnes.
————————————————————————————————————————————–
Včera dnes i zítra
zvečera i zjitra
má Bůh stejné vlastnosti
příchozího pohostí
ze studnice pramene žití
a láskou svou ho bude sytit
a chránit další kroky
po celé jeho roky
co bude člověk živ
někdo to zjistí dřív
a jiný na sklonku života
že je to Boži dobrota
co vetkala trávě krásné květy
a večer rozsvěcuje světy
na noční obloze
jeho láska má stále v záloze
překvapivá řešení
a navíc se nikdy nemění
ve svém zacílení na člověka
a proto chci na Boha čekat
i když je někdy všechno skryto
netajím že je mi to občas líto
už vím že Bůh má času dost
zatím jsem tu jen poutník host
a až se jednou rozhodne
že právě teď je skončit výhodné
chci věřit že mě také vezme tam
kde má své sídlo a věčný chrám…