Tatínkovi k 87. narozeninám
(29.11.2013)
Dnes by ses dožil osmdesáti sedmi let,
možná bys měl už méně sil,
stále znám tvé pohyby nazpaměť,
jak s dřinou jsi statečně zápasil,
dal jsi vše, cos měl, dětem svým,
ne vždy jsme chápali cenu toho daru,
vzpomínky nesmějí být jako dým
a láska nesmí podlehnout v čase zmaru…
Vidím tě po cestě odcházet
v zeleném starém utíkáčku,
už je to víc než patnáct let,
co zašel jsi až za zatáčku
a já tě už víc nespatřím,
nemohu pohladit tvoje dlaně,
jen tesknota provází mě jako stín
a bolest pořád hryže v ráně,
která po odchodu v srdci zbyla,
teď lásku chci vyjádřit svou básní
a slzy pod víčka bych ráda skryla,
toužím vidět obzor, jak už se jasní,
zas prožívat radost ze setkání,
vím, že tu někde stále je,
pouštím si v hlavě film plný vzpomínání,
v těch vzpomínkách je i naděje,
že ten, kdo žije v srdcích, neumírá
a přesto mi nějak divně je,
to stesk mi studenými prsty srdce svírá
a slza, než spadne, se zachvěje…