Zamyšlení na dnešní den 30.12.2012 (-10, jasno, -6) dnes tu byl Milan naposledy
Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina. Ž 102,19
PSANÍ PRO BOHA
Povoláním jsem kazatel evangelia, ale způsobem vyjadřování jsem spisovatel. Je Boží milostí, že se má práce a můj koníček překrývají. Psaní a redaktorské práci jsem věnoval 25 let své kazatelské služby. Psát jsem začal dlouho předtím, vlastně už v sedmé třídě základní školy.
Jsem kompulzivní spisovatel. Prostě musím psát. Touha psát není vyvolána blížícím se termínem (byť ty jsou neodmyslitelnou součástí mého života), ale pochází zevnitř. Když píši velký článek do časopisu, cítím, jak se v mé mysli rojí nápady a ilustrace. Přemítám o způsobu podání a závěru a v té době nespím dobře. Obvykle se vzbudím ráno (opravdu hodně brzy) a sednu si k papíru. Teprve když dopíšu poslední slovo, tak se moje rozbouřená mysl zklidní.
Mé psaní zahrnují různorodé texty – od editorialů přes kratší texty, jako v této knize, až po delší články, vědecká pojednání a samotné knihy. Bez ohledu na to, co píši, po dokončení se ve mně sváří protichůdné emoce. Cítím se povzbuzený i vyždímaný. Tvořivý proces mne nabíjí energií a zároveň vysává. Po výkonu potřebuje mé tělo i mysl několik dnů, aby našlo svou rovnováhu.
Před mnoha lety jsem učinil rozhodnutí, že vše, co napíšu, bude pro Boha. Cíleně se vyhýbám pokušení tvářit se chytře, roztomile nebo dělat na čtenáře dojem. Chci, aby z mnou napsaných slov čouhalo co nejméně člověčiny a bylo patrné co nejvíce Hospodina a jeho dobroty.
Některé z nejhezčích okamžiků mého života jsou spojeny s psaním pro Boha. Mám na mysli články a editorialy, které dokonale seděly k dané příležitosti. Jindy se mi povedlo pod obrovským časovým tlakem na první pokus napsat text, který nepotřeboval úpravy. Kniha, kterou držíte v ruce, je ovocem milosti. Domluvili jsme se s vydavatelem, ale poté se mi nahrnulo tolik práce, že jsem musel požádat o prodloužení termínu. Nakonec jsem musel stejně dát přednost nečekaným významným projektům, jejichž realizaci jsem dostal na starost. Důvod, proč vás tím obtěžuji, je nasnadě. Tahle kniha vůbec neměla spatřit světlo světa. A přesto ji čtete a já se v úžasu a s vděčností skláním před Hospodinem, který její vznik umožnil.
Tato kniha je o milosti a pouze milost způsobila, že mohla být napsána.
—————————————————————————————————————————————
Děkuji ti Táto že tu jsem
že mluvíš se mnou a navzájem
máme si denně co říct
slov může být na tisíc
anebo mohou jen v srdci růst
a kvést a tišit tak hlad a půst
který někdy prožívám
je úžasné že člověk sám
s tebou může hovořit
a spolehnout se že napravit
pomůžeš mu chybné kroky
které jak šly žití roky
každý z nás občas udělal
v mládí klus se změnil v cval
a pak se rytmus opět zvolňuje
neumím vyjádřit v čem to je
ale s tebou v bezpečí se cítím
zvlášť když se tvé ruky chytím
a cítím teplo tvojí dlaně
a jak je pevné tvoje rámě
jsem dítě a ty jsi Otec můj
a když mi říkáš běž či stůj
já snažím se ihned poslechnout
nechci už nikdy uklouznout
a zašpinit se v blátě
mám sen o krásně bílém šatě
který mi jednou obléct necháš
jdu k tobě a ty vstříc mi spěcháš