U hranic
Na útěku před důsledky svých činů
marně přetvářkou přikrýváme vinu
chceme dojít a umíráme na hranicích
dál nepustí nás vzpoura a nevyznaný hřích
jsme svoje oběti a sami sobě svoji vrazi
když zjistíme to pořádně nás mrazí
hrajeme divadlo s maskami na obličeji
jen srdce se v nás občas strachy chvějí
dýcháme a jednou naposled vydechneme
a možná jediné co v tu chvíli ještě chceme
je poznat kde jsme udělali chybu
to my jsme zradili a nedostáli slibu
a proto ležíme poraženi na zádech
a sami sobě nestojíme za povzdech
malomyslnost do mysli se vkrádá
v zoufalých slzách by viděla nás ráda
kdo podlehne v tom čase jejím svodům
přijde o víc než jen o dům
o majetek a svoje lůžko
ještě jde projít branou úzkou
ještě má šanci duše člověčí
jediné místo jež skýtá bezpečí
je pevný hrad náruče Ježíše Pána
jen jemu moc nad smrtí byla dána
to pro ty zoufalce na zemi ji vybojoval
teď klepe ti u dveří – pozveš ho dál?
(Pomezí 26.7.2014)