Zamyšlení na dnešní den 13.3.2013 (-5, zataženo, mlhy, -8) KZ 15 lidiček
Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. J 15‚1—8
Dospělá církev se raduje z vinařské péče Otce a nefušuje mu do ní
Když Pán mluví o odřezávání neplodných ratolestí, zní to mnohým lidem jako výhrůžka. Většinou proto, že mají neblahou zkušenost s lidskými čistkami a že naopak nemají zkušenost s tím, jak žalostně dopadne vinohrad, ve kterém nikdo rok co rok neřeže. Když se zde v Čechách nemůžeme naladit na Ježíšovu vlnu procházkou po vinicích, můžeme se poučit z jabloní, které u nás rostou. I ty se musí každý rok prořezávat. Když to nikdo nedělá, jsou vyčerpané, zaneřáděné škůdci, větve se kříží jedna přes druhou, jablíčka jako nic a ještě spadnou předčasně. I na církvi vždy poroste vlčí dřevo i plodonosné ratolesti. Kdo by tam chtěl mít jen to druhé, je bláhový; církev se neskládá z andělů. Ale církev také není strom bez pána, neroste jak příslovečné dříví v lese. Má Hospodáře, který o ni pečuje, nenechá ji vyčerpávat neužitečnými věcmi a pomáhá jí, aby v Kristu přinášela co největší užitek. Tím Hospodářem je nebeský Otec našeho Pána i náš Otec a zůstane jím až do skonání tohoto věku.
Tento úřad naštěstí nikomu nepřepustil. Žádní faráři, senioři a biskupové, žádné synody ani koncily nemají právo určovat, kdo na kmen církve patří a kdo ne. To určí jedině soud Ježíšova nebeského Otce, soud spravedlivý a nejvýš láskyplný, který nepřehlédne ani ten nejmenší plodonosný pupen, ani tu nejmenší službu, kterou někdo odpovídá na Kristovu lásku. Nebeský Otec navíc neužívá k očistě organismu Kristovy církve nůž ani nůžky, ale své Slovo, které mluví skrze svého Syna. A ratolesti pravého vinného kmene o sobě rozhodují tím, jak s jeho Slovem zacházejí. Když je někdo pouští druhým uchem ven nebo si je nechává sobecky pro sebe, pak si stále více uzavírá cesty, kterými do něho proudí Boží život — jako když ratolesti ucpe trombomykóza. Když je však někdo poslouchá a nechá skrze sebe volně proudit, pak je stále moudřejší a vyzbrojenější ke službě, pak nese stále bohatší ovoce k Boží oslavě.
Dospělá církev se umí radovat z toho, že to tak funguje. Všimla si totiž, že ten první, kdo spoléhá na proměňující moc svého Slova při nás, je Pán. On nepochybuje, že Slovo přijímané v živém vztahu k němu nás promění v jeho čistou Nevěstu, která sdílí Boží záměry a touží jen po tom, aby se skrze ni uskutečňovaly. A proto nám dává slib, nad nímž se tají dech: Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má Slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. A když Pán cele sází na moc Slova, odváží se toho i duchovně dospělá církev. Nepořizuje si žádné inkvizitory ani „neomylné“ lidské autority, aby v jejím středu vymýtili bludaře, ale nechává všechny věřící svobodně hledat Pravdu. Dospělá církev ví, že naplněním zákona Kristova je spolunesení břemen. A také ví, že Otec může být oslaven i učednictvím malých hloučků, které netrhají žádné rekordy v počtu přístupů, pakliže tyto hloučky pečlivě opatrují svěřené dary Ducha i poklady víry svých předchůdců, pakliže zprostředkovávají evangelium pokoje a jsou svému okolí požehnáním. Dospělá církev dokonce dokáže přijmout jako ratolesti téhož vinného kmene i své bývalé horlivé nepřátele, neboť ví, že Pán Ježíš zemřel a vstal z mrtvých proto, aby nikdo nemusel na věky věků zůstat vlčím dřevem. Dagmar Ondříčková
—————————————————————————————————————————————-
Jsi můj vinný kmen a já tvoje ratolest
a je to pro mě velká čest
že na tobě mohu záviset
a víc se starat nemuset
jen růst ke tvé cti a slávě
to je to co musím dělat právě
vinout se k tobě na vinici