Zamyšlení na dnešní den 14.10.2012
„Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytče bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře,“ praví Hospodin. Iz 65,25
KRÁLOVSTVÍ BEZBRANNÝCH
Při jedné návštěvě svého rodného města, Adelaide na jihu Austrálie, jsem měl možnost na chvilku zahlédnout ideál Boží společnosti, království bezbranných. Adelaide se rozkládá na planině obklopené z jedné strany nízkým pohořím a z druhé strany pobřežím oceánu. Jako kluci jsme se s mými bratry často toulávali po blízkých horách. Vídávali jsme králíky, lišky a občas i klokany. Netušil jsem, že život, který byl pro tuto oblast typický dříve, vypadal úplně jinak.
Místní profesor matematiky rozběhl projekt, jenž měl za cíl vrátit část pohoří do stavu, v jakém se nacházelo před dvěma staletími. (První osadníci z Evropy se v této oblasti objevili v roce 1836.) Vykoupil pozemky a osadil plochu původními stromy a rostlinami. Celou oblast oplotil, aby se dovnitř nedostali predátoři jako lišky, divoké kočky nebo psi. A poté vypustil do uzavřené části původní živočišné druhy, pro něž kdysi byla Austrálie domovem, ale dnes jsou na hranici vyhubení. Nijak se o ně dál nestaral, pouze jim poskytl přirozené podmínky k životu a rozmnožování.
Procházka po oboře s průvodcem se odehrávala v noci, protože většina zde žijících zvířat patří mezi noční druhy. Po západu slunce se rozsvítila světla, která vyznačovala stezku. A okolní země brzy ožila rozmanitým životem. Bylo vidět zvířata maličká i ohromná, která jsem nikdy předtím neviděl. Jak na ně dopadl paprsek světla, okamžitě ztuhla. Pohled na ně byl pohádkový, jako by patřili do filmů Stevena Spielberga. Vypadali jako hračky a ne jako skutečná zvířata.
Poprvé jsem se setkal se živočišnými druhy podobnými klokanům, se jmény, která jsem nikdy předtím neslyšel. Půvabná stvoření. Zábavná stvoření. A bezbranná stvoření, která jsou snadnou kořistí pro predátory, jako jsou lišky, psi nebo kočky, které dovezli na nový kontinent osadníci z Evropy.
Království tohoto světa je plné násilí. Obklopuje nás všude kolem. Televize a film vytvářejí poptávku po další krvi. Zavedli jsme institut organizovaného násilí, které nazýváme válkou, a právního násilí, tedy trestu smrti. A mnozí argumentují, že povaha lidské společností činí existenci těchto fenoménů vlastně nevyhnutelnou.
Možná že mají pravdu. Ale Boží království, kde vládne Ježíš (a to i teď), je jiného charakteru. Milost a násilí nemají nic společného.
————————————————————————————————————————————
Vlk a beránek budou ležet spolu
hříšník a Král jíst u jednoho stolu
v království kde silní ztratí sílu
a slabí získají ji jen k dobrému dílu
co a kdo soudu poslednímu nevyhoví
a koho se to týká to až tam Bůh poví
dnes známa jsou jen Jeho pravidla
aby mysl zvídavá pod pokličku nahlídla
aniž by z hrnce vyšlo víc než vůně
ta předchuť věčnosti po níž srdce stůně
a touží po ní všechny generace lidí
a touha roste a srdce se nechce zklidnit
čím víc se ukazují času znamení
ze slibu jež postupně se plní pramení
i víra silnější než zloby nástrahy
víra jež dodává ti denně odvahy
jít stále dál navzdory překážkám
a střelám zla jež cílí na nás sám
ten který zlo a vzpouru miluje
a z díla zmaru dočasně se raduje
dokud se nenaplní jeho i náš čas
do radosti a věčných krás
nevejde nikdo vzpurný
osud těch je mnohem víc než chmurný
kdo láskou a milostí se nechal uzdravit
ten obstojí a bude věčně žít
a ten kdo v srdci pěstoval jen zlobu
a trny a rány považoval za ozdobu
nebude navěky schopen radovat se
skončí stejně jako jeho temný vládce…