Zamyšlení na dnešní den 1.11.2012 (-1, +2 – den kdy nám Luki „spravil“ antivirový program )
Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. J 1,6
ČLOVĚK Z POUŠTĚ
Jeho impozantní postava vyčnívala nad davem. Muž z pouště. Pleť tmavou od žhavého slunce, nemilosrdně zářícího v judské poušti. Oči měl ostré a pronikavé. Žil sám a byl na samotu zvyklý. Sám také kázal. Hospodin ho poslal.
Narodil se rodičům, kteří již měli svůj věk. Zacharjáš a Alžběta se již dávno vzdali naděje na vlastní děti. Byl zázračné dítě. Bůh ho přivedl na svět a Bůh mu dal poselství, které má světu sdělit.
Jeho život byl podobný životu toho, jehož příchod měl hlásat. A podobně byl jejich život zkrácen, když byli na vrcholu sil. Janův život byl krátký, ale zářil silně jako římská svíce v temnotě Palestiny prvního století. „Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle“ (J 5,35).
Byla chvíle, kdy se Jan vyhříval na výsluní popularity. Následovaly ho davy poutníků z Jeruzaléma, z celé Judeje i Zajordání. Poutníci toužili přijmout křest a odpuštění hříchů (Mt 3,5). Dokonce i přísní farizeové a saduceové patřili mezi zvědavce. V davu jste mohli zahlédnout i vojáky a celníky (L 3,12.14).
Očekávání bylo mezi lidem vybičováno do takové míry, že Jana Křtitele považovali za vyhlíženého Mesiáše. Náboženští představitelé v Jeruzalémě toužili mít jasno, a tak poslali za Janem delegaci s otázkou: „Kdo jsi?“ (J 1,19).
Jan přinášel světlo, ale sám Světlem nebyl. Přišel „proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho“ (verš 7). Jan znal své místo a nikdy nežádal víc, než od Boha dostal. Někteří z jeho učedníků byli rozmrzelí, když se objevil Ježíš a pozornost davu se začala tříštit. Ale ne Jan. „On musí růst, já však se menšit,“ říkal velkoryse (J 3,30).
Není snadné vyrovnat se s tím, že hvězda vaší slávy uhasíná. Ještě obtížnější je ustát situaci, kdy vás státní moc pronásleduje jenom proto, že říkáte pravdu. To byl Janův osud. Byl zatčen a uvězněn jenom proto, že vyjádřil svůj nesouhlas s cizoložným vztahem krále Heroda Antipy s manželkou jeho bratra Filipa.
Osamělý muž z pouště zemřel v palácovém vězení. Zmařený život? Ne pro Hospodina. „Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.“
—————————————————————————————————————–
Kdo žije na poušti vidí dál
a proto by nikdy netleskal
životu jímž kypí svět
nemluví moc snad jen pár vět
však co slovo to čistý úder
není snadné nést tento úděl
když vidíte to co druzí ne
jednou ta doba nastane
a poušť zase svoje květy vydá
déšť svlaží písek a skončí bída
a přijde doba obrození
vítr co vane všechno změní
kulisy divadla i herců role
z písku bude úrodné pole
a z něj budou chtít všichni jíst
začne se psát nový list
každý tam svůj příběh vepíše
jak i jej víra v Ježíše
ze světa až na poušť přivedla
a pak ho také pozvedla
na úroveň kterou nečekal
kdo na poušti je ten vidí dál…