Zamyšlení na 25.3.2014 (-2, polojasno, občasné sněžení, sem tam slunečno odpoledne,
večer -4)
Stavba, která (ne)musí spadnout
Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“ Mt 7,26.27
Věřím, že včera jsme si všichni přáli, aby o nás platila Ježíšova slova o člověku, který svůj život staví na základu, kterým nepohnou ani ty největší bouře našeho života.
Je tu i opačná možnost: „Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký“ (Mt 7,26.27).
Vzpomínám, jak jsem byl poprvé u moře. Bylo to v Bulharsku. Poprvé jsem viděl nádhernou písečnou pláž. Vzpomněl jsem si na dětství a stavění báboviček a hradů z písku. Je to tak snadné, že to zvládne i malé dítě. Jenže to má i opačnou stránku. I dítě může vaše dílo během okamžiku zničit.
Ježíš, který je Stvořitelem celého vesmíru, ví, co potřebujeme ke štěstí. Ví také, co nás o štěstí a pohodu může připravit. Na počátku, když stvořil Adama a Evu, dal člověku vše, co potřeboval k tomu, aby si mohl žít jako v ráji. Snažil se naše prarodiče také varovat před nebezpečím nedůvěry. Kolem místa, kde hrozilo smrtelné nebezpečí, postavil výstražné značky. Nepomohlo to. Člověk se vydal svou vlastní cestou nedůvěry a experimentování.
Všude okolo sebe můžeme vidět následky. Bůh se ale stále snaží o naši záchranu. Radí, jak se můžeme vymanit z područí zla. Jen málo lidí mu ale naslouchá.
Je snadnější stavět na písku a z písku než na skále a ze skály. Ten, kdo staví na písku, je zpočátku úspěšnější. Dílo mu jde rychle od ruky. Zatímco rozvážný člověk pracuje na základech, bláznivý stavitel už kolauduje. Směje se poctivému a rozvážnému staviteli. Považuje ho za blázna. Jednoho dne se zatáhne obloha, přijde bouře, vítr a přívaly vody… a bláznivému staviteli ztuhne úsměv na tváři.
Ježíš zve všechny lidi do svého království. Ti, kdo jeho pozvání přijmou, tvoří církev, o které Ježíš prohlásil, že ji založil na skále. Také řekl, že pokud bude stát na skále – na Božím slově, ani brány pekelné ji nepřemohou. Jenže z dějin víme, že brány pekelné už církev mnohokrát přemohly. Stávalo se tak vždy, když přestala naslouchat Božímu slovu a raději stavěla na člověku.
I my můžeme zaměnit Boha za člověka. Místo na Božím slově můžeme svůj život postavit na naslouchání moudrým lidem. Ježíš takové počínání komentuje slovy: „Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“
Mám dvě možnosti. Mohu být rozvážný, nebo bláznivý stavitel. Mohu jít cestou rychlého rozletu, na jehož konci bude velký pád, nebo se mohu vydat náročnější cestou, na jejímž konci bude Ježíšovo nebeské království.
Pane, pomoz mi, abych byl i dnes rozvážným stavitelem, který Ti nejen naslouchá, ale také podle Tvých rad jedná.
Vlastimil Fürst 25. Březen 2014 Zamyšlení